Bramborové placky

Neděle v 11:01 |  Sladké
Ráda vzpomínám, jak jsem jako dítě jezdila s mamkou každý pátek vlakem na návštěvu k prababičce a pradědečkovi. Byla to taková naše tradice. Milovala jsem to roztomilé malé nádraží na vesnici, jeho specifickou vůni a jízdní řády nalepené na otočných válcích. Sbírala jsem dřevěné jízdenky, abych si s nimi později mohla hrát. Nádražní budovu obklopovala kaštanová alej, kde jsem každý podzim sbírala materiál na výrobu zvířátek. Babička na nás vždy čekala s nějakou dobrotou. Buď to byly palačinky, roláda nebo bramborové placky s povidly. Ty jsem nikdy jinde, než právě u prababičky nejedla. A protože mi to upršené podzimní počasí, které panuje za okny, připomnělo právě tyhle návštěvy, rozhodla jsem se, že se do placek pustím.


Z vařených brambor, polohrubé mouky, vejce a špetky soli jsem udělala bramborové těsto, které jsem rozválela na plát o tloušťce asi 0,5cm a vykrajovala jsem sklenicí kolečka, která jsem nasucho smažila na pánvi. Babička je smažívala přímo na plotýnce, ale to bych s plynovým sporákem nedokázala :-)


Babička placky servírovala s povidly a cukrem. Já jsem přidala jablíčka nakrájená na kostičky, dušená s trochou citronové šťávy, skořice a cukru. Nejlépe chutnají ještě teplé.

Děláte je také?
Jaké jsou vaše vzpomínky na prarodiče a praprarodiče?
Hezkou neděli, Karla
 

Háčkovaný polštář

17. září 2017 v 19:43 |  Tvoření
Počasí, které panuje venku, vyloženě vybízí k zachumlání pod deku. A protože k dece se hodí i heboučký polštář, rozhodla jsem se jeden si uháčkovat. Do galanterie jsem přišla s tím, že chci tu nejvíc hebou a chlupatou vlnu. Musela jsem začít hned, protože jsem se moc těšila, až se budu moci poprvé k novému polštáři přitulit.


Zabralo to pár hodin a výtvor byl na světě. Zapíná jsem vyřešila hnědými knoflíčky, každý je jiný a právě i díky nim je tenhle polštář skutečný originál :-)


V obchodě jsem neodolala okrasným dýním, nesmí u nás doma chybět žádnou sezonu. Jen dýně Hokaido dlouho jako dekorace sloiužit nebude. Již v týdnu se promění v lahodnou polévku.


Přeji vám krásný nedělní večer,
Karla

Podzimní ladění

10. září 2017 v 16:46 |  U nás doma
Podzimní nálada mě dnes úplně ovládla. Tohle roční období mám moc ráda. Měla jsem to tak vždycky, dokonce i jako školou povinné dítě. Svým způsobem jsem se těšila na začátek školního roku. Do školy a na učení jsem se při tom netěšila. Šlo mi spíše o to, že opět nastal nějaký režim a dny dostaly znovu řád. Podzim je pro mě obdobím rodinné pohody. Těšila jsem se na září zalité sluníčkem, což se tento víkend daří. Těším se, jak se venku začnou barvit lístky stromů a keřů, těším se i na deštivé víkendy, kdy budeme sedět doma u hrnku horkého čaje a jablečného koláče. Těším se na procházky spadaným listím...


Mé podzimní rozpoložení se projevilo i na obýváku, který jsem převlékla do podzimního kabátku.



Zelené závěsy jsem nahradila hnědými, běhoun na konferenčním stolku vystřídal světlý a dokonce i svíčky už pomalu začínám měnit za krémové, béžové nebo hnědé.


Již delší dobu jsem pokukovala po opletených hrníčkách. Moc se mi líbí a na nadcházející se skvěle hodí. Protože máme ale hrníčků spousty, rozhodla jsem se jednomu svému oblíbenému kafíčkovému šálku svetřík uháčkovat. S pletacími jehlicemi mi to totiž nejde tolik od ruky.



Krásný nedělní podvečer, Karla
 


Kotlíkový guláš aneb nová tradice

3. září 2017 v 17:14 |  Všední dny
Včera rodiče v naší rodině založili novou tradici. Nebo ji spíš přemístili ze Slovenska, kde se dlouho udržovala, a oprášili. Tou tradicí je kotlíkový guláš, který jsme vařili na chatě. No, vařili... nebudu si přivlastňovat jakýkoli podíl na celé akci, o vše se postaral pán "domu". Trpělivě krájel 3kg masa a 2kg cibule a s láskou a nadšením 4 hodiny míchal, udržoval oheň a snad si to i užíval, jako my ostatní.


Po celotýdenním shonu to byl balzám na duši, pozorovat dešťové kapky, které zůstaly na lístkách i jehličí po večerní bouřce, dýchat vlhký vzduch provoněný přírodou, lesem, ale také nasávat vůni ohně, vařícího se guláše...


Celé posezení jsme zahájili přípitkem na počest našich otců a dědů. Téměř všichni dědové, pro rodiče otcové, mají v létě nějaké výročí, narozeniny nebo alespoň svátek. Připili jsme si domácím bylinným likérem, který rovněž tradičně každý rok vyrábí rodiče z vlastních bylin. Byla to krásná a dojemná chvíle, která ve mně vyvolávala podobný pocit, jak Štědrý den. Byl to smysluplně strávený čas s blízkými lidmi a věřím, že rok od roku bude počet lidí, kteří se z rodiny budou účastnit, růst.


Než byl hotový guláš, povídali jsme si, pochutnávali jsme si na koláči, který upekla mamka, i na koláči, který nám poslala babička, která se díky nemoci nemohla zúčastnit. S mamkou jsme plánovaly naše podzimní tvoření, na které se už moc těším.


Mami, Same, děkujeme, bylo to skvělé! A na guláši jsme si pochutnávali i dnes :-)



Jaké tradice se udržují ve vašich rodinách? Máte nějaké speciální rituály?

Hezké nedělní odpoledne, Karla

Svícen nebo váza?

29. srpna 2017 v 19:17 |  U nás doma
Když jsem šla koupit balící papír, narazila jsem v obchodě na krásný skleněný svíce. Nebo je to váza? Nejdříve jsem vyzkoušela variantu svícnu, který díky mušlím a kamínkům dokreslil letní večer.




A následovala varianta "váza"... Umístila jsem do ně své oblíbené chryzantémy, které jsem dostala od manžela.


Co mysíte, která varianta je lepší?


Myslím, že to budu pravidelně obměňovat :-)

Přeji krásný úterní večer, Karla

Roláda se šlehačkou

23. srpna 2017 v 17:42 |  Pečení
Dostala jsem chuť na něco sladkého, lehkého a vláčného. Dalším a zásadním kritérie pro výběr dezertu byla rychlost. Zvítězila kakaová roláda se šlehačkou. Nic rychlejšího neznám, tedy kromě vytažení zmrzliny z mrazáku :-)


Určitě ji znáte a také ji děláte. Kdyby se přece jen našel někdo, kdo ji zatím nezkoušel, tak tady je receptík:

6 vajec
6 lžic cukru krupice
4 lžíce kakaa

Nejdříve šlehám bílky s cukrem. Až mám tuhý sníh, přidávám postupně žloutky a nakonec vmíchám opatrně po částech kakao.


Peču na pečícím papíru asi 15 minut. Ještě teplé pocukruji, stočím do rolády a nechám vychladnout. Mezi tím si vyšlehám šlehačku se ztužovačem, kterou následně nanesu rovnoměrně na vychladnutý rozmotaný korpus, znovu stočím a nechám v lednici ztuhnout.

Zmizela téměř okamžitě :-)

Jakou rychlovku pečete vy, když máte chuť na něco dobrého?

Pohodovou středu, Karla

Doudleby

17. srpna 2017 v 20:04 |  Výlety
Naší další zastávkou na cestě do Kotelce nad Orlicí byl zámek v Doudlebech. Neměly jsme dost času na prohlídku, tak jsme si prošly alespoň veřejně přístupné prostory tohoto malebného renesančního zámečku. Jedinečná je jeho fasáda, která je oficiálně nazývána jako kobercový sgraffit, který pokrývá celou budovu, včetně komínů. Zámek užíval z počátku rod Bubnů z Litic jako letní sídlo a lovecký zámeček, od roku 1809 pak trvale. Zámek byl v roce 1948 znárodněn a následně v restituci navrácen rodu Bubnů.




K zámečku přiléhá krásný babiččin dvoreček, kde jsme si prohlédly krocany, kachny, krávu s telátkem, ovečky, králíky, oslíka, koníka, poníka, kozy, kočku... snad jsem žádné zvířátko nevynechala :-) Co šlo, to jsem si pohladila, bez toho bych to ani nebyla já.



Byla to příjemná zastávka, vůbec jsem netušila, že u nás máme tak krásný zámeček.

Již teď máme naplánovány další zastávky na příští cestu ke kadeřnici. V říjnu se tak můžete těšit na další poznatky z cesty mezi Přerovem a Pardubicemi.

Hezký horký čtvrteční večer,
Karla

Třebovice

13. srpna 2017 v 12:15 |  Výlety
V sobotu jsem jela s mamkou ke kadeřnici do Kostelce nad Orlicí. Měly jsme tam být až odpoledne, ale přesto jsme vyjely brzo a celý dej jsme pojaly jako výlet. Zastavovaly jsme všude, kde se nám něco líbilo. Naší první zastávkou byla obec Třebovice. Již z dálky mě upoutal místní kostel, který, jak jsem se později dozvěděla, nese přídomek Sv. Jiří a byl vystavěn v roce 1834 - 1835 ve stavebním slohu empír.


Ačkoli nepatřím mezi milovníkům kostelů, tohle místo pro mě mělo neskutečně silnou atmosféru. Nemohla jsem přestat fotit. Až po půlhodině jsem si uvědomila, že je mi zima. 17°C, žabky a tílko nejsou tou správnou kombinací... Ale uznejte, že tohle místo člověka zahřeje samo...






Z této malebné obce se zhruba 800 obyvateli, jsme pokračovaly dál, do Doudleb. O těch ale zase příště.

Krásnou neděli, Karla


Zdravé sušenky

9. srpna 2017 v 10:00 |  Sladké
V neděli jsme se pustila do lehké sušenkové improvizace. Potřebovala jsem spotřebovat načnutý tvaroh smíchaný s banánema chia semínky.


Přidala jsem:
Přidala jsem tedy vejce, trochu třtinového cukru, ovesné vločky, quinou, trochu mouky, skořici a trochu prášku do pečiva. Přesný poměr bohužel neznám, všeho jsem dávala od oka.



Sušenky jsem pekla, dokud nezezlátly. Z 1/2 tvarohu ve vaničce jsem jich měla plný plech, který jsem zvládla i sama sníst. Manžela nenadchly, protože v nich nebyla čokoláda.



Příprava i pečení byly rychlovka, takže se skvěle hodí pro případ nečekané návštěvy ke kafíčku.

Hezký den, Karla

Letní večer na balkoně

7. srpna 2017 v 10:00 |  U nás doma
Moc jsem se těšila, až si užijeme posezení na balkoně za příjemného teplého večera. Poslední dny bylo ale takové horko, že se na balkoně nedalo vůbec být. Přesto jsem ale nutně potřebovala vyzkoušet, jak bude balkon vypadat ve světle lampionků.


Svíčku jsem si chtěla na balkoně nechat jako dekoraci. Moc dlouho nevydržela, vedra ji umořila.



Předpověď počasí na nadcházející dny už vypadá lépe, tak snad bude pození příjemnější.

Pohodový nový pracovní týden, Karla

Kam dál