Mrkvové taštičky s povidly

Úterý v 18:25 |  Sladké
Vzpomněla jsem si na sladkost, kterou jsem měla jako dítě moc ráda - mrkvové taštičky plněné povidly. Po chvíli brouzdání na internetu jsem našla recept, který se mi líbila. Je nenáročný na ingredience, taktže jsem se do něj mohla rovnou pustit.


Smíchala jsem:
300g polohrubé mouky (příště zkusím 150g polohrubé a 150g celozrnné) - musela jsem dát trochu víc, než je uvedeno
150g jemně nastrouhané mrkve
250g tuku (1/2 máslo, 1/2 Hera)
1 prášek do pečiva
1 žloutek
povidla
moučkový cukr na posypání


Těsto jsem zpracovala, rozválela na tenký plát a vykrajovala skleničkou kolečka, na která jsem dala povidla, přehnula a okraje přimáčkla.


Pekla jsem na 180°C, dokud nezezlátly. Ještě teplé jsem posypala moučkovým cukrem a hned jsem si spálila pusu o horkou náplň :-)

Děláte také mrkvové taštičky? Mě inspirovali Kluci v akci, jaký recept máte vy?
Karla
 

Víkend ve Vídni III.

Neděle v 11:47 |  Výlety
Cestou z festivalu jídla jsme chtěli zajít na pravý Sacher dort. Plány nám překazila neskutečně dlouhá fronta lidí se stejným záměrem, která se klikatila před kavárnou hotelu Sacher. Proto jsme museli vymyslet náhradní plán. Respektive manžel vymyslel náhradní plán. Zamířili jsme do kavárny Hawelka.


Zahrádka byla plná, tak jsme museli sedět vevnitř. Ihned po překročení prahu jsem za to byla neskutečně vděčná. Dýchla na nás atmosféra starých časů. Kavárnu založil Leopold Hawelka se svojí ženou Josefínou. Nejdříve v roce 1936 v Pekařské ulici. O tři roky později převzali vedení kavárny Café Ludwig v ulici Dorotheergasse. Bezprostředně po jejím otevření byl však Leopold povolán do boje a poslán do Ruska. O pět let později se svojí ženou vrátil zpět a v roce 1945 došlo ke znovuotevření kavárny. Kávu původně Josefína vařila na kamnech a Leopold se staral, aby kamna nevyhasla.


Postupem času začala Vídeň zaplavovat vlna moderních strojů na italské espresso, díky kterým byla příprava kávy rychlejší. Díky loajalitě hotů však zůstala kavárna Hawelka zachována, včetně své nezaměnitelné atmosféry.



Káva byly vynikající, dort taky a o prostředí ani nemluvím! Myslím, že jsme všichni objevili ve Vídni nové oblíbené místo, kam se budeme při každé návštěvě rádi vracet.

Hezkou neděli, Karla

Víkend ve Vídni II.

18. května 2017 v 17:48 |  Výlety
Sobotní dopoledne jsme strávili na vídeňském Naschmarktu. Je to mé nejoblíbenější místo z celého města. Psala jsem o něm již zde. Opět jsme si užívali všechny ty vůně a chutě, které tento trh s jídlem nabízí. Ochutnali jsme malinový burčák namíchaný se sektem, makronky, baklavu a datle plněné ořechy.


Pěšky jsme se pak přesunuli do městského parku na každoroční festival jídla. Cestou jsme mohli obdivovat vídeňskou architekturu.


I netradiční dekorace fasády jednoho z hotelů.


Lidí, kteří přišli ochutnat rakouské regionální speciality byla spousta. V porovnání s loňským rokem ale méně. Díky tomu se nám vždy podařilo najít volnou lavičku nebo místo na trávníku, kde jsme si mohli rozložit tácky se sýrem, uzeninami a vínem. Ochutnali jsme také šneky dochucené různými druhy másla.




Moc jsme si to užili! Kromě jídla jsme obdivovali také nádherně rozkvetlé rododendrony a celkově příjemnou úpravu parku. Jelikož jsme si ale chtěli vychutnat sobotu pořádně, naše zážitky tím rozhodně nekončily. A co jsme podnikali dál? O tom zase příště.


Hezký čtvrteční podvečer, Karla
 


Víkend ve Vídni

14. května 2017 v 21:01 |  Výlety
V pátek přišel čas uplatnit poukázku na víkenový pobyt ve Vídni, který jsme s manželem věnovali mamce k narozeninám. Hned po práci jsme tedy vyrazili i s rodiči do Rakouska. Auto jsme nechali na odstavném parkovišti v Leopoldau a dál jsme pokračovali metrem. Měli jsme celkem naspěch, proto jsme se v rychlosti ubytovali a za chvíli už jsme seděli znovu v metru, abychom stihli rezervaci v restauraci Plachutta.


Tato restaurace je vyhlášená tradičním vídeňským jídlem - Tafelspitz. Ochutnali jsme jej poprvé a jsem si jistá, že ne naposledy. Naše hodování jsme zahájili skvěle dochuceným tataráčkem s topinkou.


A pak to přišlo...


Tato dobrota, kterou proslavil císař František Josef I. tím, že ji označil za své oblíbené jídlo, se připravuje z hovězí nebo telecí květové špičky. Vaří se s kořenovou zeleninou, cibulí a kořením. Nejdříve se podává takto vzniklý silný vývar.


Byl to nejlepší vývar, jaký jsme kdy jedli! Byl ale teprve začátek... Následovalo na plátky nakrájené hovězí maso s celou řadou příloh - restované brambory, špenát, hrášek na smetaně, housková omáčka, bylinková omáčka a jablka s křenem.



A pokud by měl někdo stále ještě málo, jsou k celému menu servírovány topinky, na které si můžete dát teplý morek.

Důkazem jedinečnosti tohoto pokrmu a vůbec celé restaurace Plachutta je uličká slávy, která nese fotografie známých osobností, které zde jedly.


Byl pro nás velký zážitek vychutnat si večeři v tak příjemném prostředí. Personál byl neskutečně milý a pozorný.

A jelikož jsme se skutečně přejedli, šli jsme na hotel pěšky, aby nám trošku slehlo. Díky tomu jsme se kochali krásnou architekturou a nasvíceným zámkem Schönbrunn.



A jak náš víkend pokračoval? O tom zase příště.
Hezký večer, K.


Dort se sakurovými květy

8. května 2017 v 20:15 |  Dorty
Tento víkend jsme měli další rodinnou oslavu. Nebyla bych to já, kdybych neupekla dort. Tentokrát jej zdobily sakurové větvičky.


Vanilkový korpus jsem doplnila čokoládovo-tvarohovým krémem.




Snad udělal dortík radost.

Hezký sváteční večer, Karla

Litomyšl

6. května 2017 v 15:40 |  Výlety
Minulou neděli jsme si udělali výlet do Litomyšle. K napsání článku jsem se ale dostala až teď. Zaparkovali jsme na krásném náměstí a šli se projít k zámku.


Dnes jsem se dočetla, že tohle mile působící město má něco málo přes 10 000 obyvatel a že zmínka o něm byla již ve 12. století v Kosmově kronice české.


Zámek v Litomyšli má dlouhou historii. Jeho areál byl budován od starověku, nejdříve jako premonstrátská kanonie s bazilikou, z níž se ve 14. století stalo sídlo nově zřízeného litomyšlské biskupství. Do současné podoby byl zámek přestavěn v 2. polovině 16. století na popud Vratislava II. z Pernštejna.



Kochali jsme se nádherně upraveným parkem kolem zámku, i klášterními zahradami.



A jelikož máme rádi dobré jídlo, nesměla na našem výletu chybět zastávka v nedalekém penzionu U Zběhlíka.


Jídlo bylo naprosto dokonalé a prostředí nádherné.


Je to ideální místo pro rodiny s dětmi. Kromě pískoviště a houpačky romanticky zavěšené na stromě, je zde i celá řada zvířat, která jsou zvyklá na kontakt s lidmi. Není tak problém si pohladit kočku, ovečky, kozy, ale i divočáky.




Rádi se sem zase někdy vrátíme. Třeba i na více dní, abychom mohli východ pardubického kraje lépe poznat.

Hezkou sobotu, Karla

Procházka v Kroměříži

1. května 2017 v 8:57 |  Výlety
V sobotu se po dlouhé době na obloze objevilo sluníčko. Nemohli jsme toho nevyužít. Jeli jsme na procházku do Kroměříže. Moc se nám tam líbí, proto jsme si tohle město také před téměř třemi lety, zvolili jako to nejlepší pro naši svatbu.


Od parkoviště jsme šli k zámku procházeli krásnými uličkami plnými hezky opravených domů.



Poholed ná zámek z venku bohužel zakrývaly filmovací vozy, vozy maskérů a cateringu. Natáčel se zde totiž dvoudílný film o Marii Terezii. Prohlédli jsme si tedy alespoň podzámeckou zahradu.


Většina lidí pravděpodobně zamírí do zahrady květné, já mám ale mnohem raději tuhle. Vzpomínám si na ne jeden výlet s rodiči, který směřoval právě sem. Zahrada je obrovská. Její odlehlé klidné kouty nabízí kromě relaxace i pohled na vzácné prastaré dřviny. Kdyby tak všechny ty stromy mohly mluvit a pověděli nám, čeho všeho už byly svědky.


Sluníčko svítilo a já jsem se nemohla nabažit pohledu na vrbu zrcadlící se ve vodní hladině.


Zvířata v oboře doslova pózovala.


Několikrát mi pózoval dokonce páv. Bohužel jsem buď nestíhala tak rychle fotit nebo byl příliš daleko, tak snad příště.

Užijte si krásný 1. květen,
Karla




Jogurtový koláč

30. dubna 2017 v 9:18 |  Pečení
Doma snídáme jen o víkendech, a to zpravidla něco sladkého. Manžel se pravidelně vydává na nákup dobrůtek. Tentokrát jsem mu ale chtěla ušetřit cestu, a tak jsem upekla jogurtový koláč s jablky. Dělává ho babička a já jsem si jej taky oblíbila. Je rychlý, vláčný a dá se na něj použít jakékoli ovoce.


Potřebujeme:

1 bílý jogurt
1 kelímek cukru
2 kelímky polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
2 vejce

Vše smícháme a vylijeme do vymazané a moukou vysypané kulaté pečící formy. Nahoru naskládáme nakrájená nebo nastrouhaná jablka. Tentokrát jsem krájela na kostičky. Zasypeme skořicovým cukrem a poklademe plátky másla. Pečeme na na 180°C.


Nejraději mám koláč ještě hroký.


Příště vyzkouším kombinaci klasické bílé mouky s celozrnou, abychom udělali něco pro naše zdraví :-)

Hezkou neděli, Karla

Velikonce na horách IV.

25. dubna 2017 v 21:18
Opožděně si dovolím podělit se o poslední příspěvek z našeho velikonočního pobytu v Tyrolsku. Absolvovali jsme ještě jednu túru, na chatu Wettersteinhütte. Bylo to poměrně prudké stoupání, o čemž svědčil i fakt, že jsme vycházeli navleční v mikinách, bundách a manžel dokonce s rukavicemi. V průběhu cesty jsme odložili bundy, které jsme po dosažení cíle rádi znovu oblékali, jelikož se k zemi začaly snášet sněhové vločky.


Opět jsem se kochala spoustou barevných květů.


A taky pohledy do údolí.


A záplavou vřesů.


Po náročné túře jsme se jeli podívat ještě do někdejšího olympijského města - Seefeld.


Následovala večeře v místní vyhlášené restauraci s typickou tyrolskou kuchyní, neskutečně útulným interiérem a moc milou obsluhou.



Už teď se těšíme na naše další cestování po Rakousku.

Hezký večer, Karla


Velikonoce na horách III. - Doktor z hor

19. dubna 2017 v 19:53 |  Výlety
Jako malá jsem milovala seriál Doktor z hor. Obdivovala jsem alpskou krajinu i pohostinnost lidí, kteří tam žili. Celkově se v seriálu prezentovaný životní styl moc líbil, a to i s tím, jak umí být hory drsné. Když jsem Alply uviděla poprvé na vlastní oči, byla jsem nadšená. Učarovaly mi ještě mnohem víc, než v mém oblíbeném seriálu. Tentokrát jsme poprvé zamířili do Tyrolska a měli možnost navštívit vesničku, kde děj z velké části odehrával.


Vesnička se ve skutečnosti jmenuje Wildermieming a je opravdu maličká. K domu doktora vedou šipky, takže s hledáním jsme problém neměli. Jediné, co nás překvapilo, bylo zjištění, že se jedná o pouhou kulisu. Po nahlédnutí okýnkem jsme mohli vidět dřevěnou konstrukci, která dům vyplňovala. Jedná se v podstatě o stodolu, která nemá žádné místnosti.


I tak se mi ale dům moc líbil. A ten výhled!


Jen jsme usoudili, že nemocní pacienti s horečkou by k doktorovi po příkré louce určitě nevyšli a po cestě by si museli dát rezervu dobrých dvacet minut.




Skutečně si neumím představit lepší relax, než pohled na hory, louky a lesy.


Krásný večer, Karla

Kam dál