Dort s hortenziemi

Pondělí v 19:25 |  Dorty
V neděli jsme slavili maminčiny narozeniny. Tím pádem jsme i naplnili význam názvu družená neděle - družili jsme se :-) Ani tentokrát nesměl chybět dort. Před každými narozeninami členů naší rodiny se těším na pečení. Vždy se snažím vymyslet něco originálního. Jelikož těch dortů už bylo neskutečné množství, je to čím dál náročnější.


Vanilkový korpus tentokrát doplnil citronový krém a čerstvé borůvky. Jeho příprava byla velice jednoduchá. Připravila jsem si citronový curd, o kterém jsem psala již zde a po vychladnutí jsem ho přimíchala do vyšlehaného mascarpone a nanesla na korpusy.


Bylo to poprvé, co jsem použila živé kytky. Uchýlila jsem se k nim ale pouze z toho důvodu, že jsem neměla přes týden dost času vytvořit hortenzie z fondánu.


Byl to zvláštní pocit, čersvě upečený dort, potažený fondánem hned rozkrojit na půl. Na druhou stranu musím přiznat, že to vypadalo skutečně efektivně.


Ornamenty na boční straně jsem vytvořeny z bílkového sněhu. K lehkému stínování jsem použila tmavší odstín růžové, aby vše nabylo na plastičnosti.

Už teď se těším na další pečení, snad přijde i nějaká hezká inspirace.
Hezký večer, Karla
 

Družebná neděle

Neděle v 11:32 |  Všední dny
Máme tu další postní neděli a stím i pokračování mého mini-seriálu o tom, jak tento čas prožívali naši předkové.


Na družebnou neděli se scházela mádež, konaly se tancovačky a pekly se družbance, což byly koláče s více náplněmi. V některých oblastech si děvčata zvolila svoji královnu, kterou pak v bílých šatech s červenými pentlemi vodila po vsi a vítala jaro. Někde se pražila pučálka s vodou, kropilo se obilí, máčel se hrách určený k setí a nebo se roznášely drobečky na pole, aby byla dobrá úroda.

Někde se také scházela děvčata v některé z chalup, všechny měly ve vlasech věnečky z planých hrušek a společně pak šla na pole, kde se modlila za dobrou úrodu.


Jsou také oblasti, kde je název družebné neděle odvozován od družby, se kterým chodil ženich dohodnout námluvy u vyhlídnuté nevěsty.

Jsou to zajímavé zvyky a je na nich vidět, jak moc se doba změnila, co myslíte?

Krásný den, Karla

Fotostezka Valachy

Sobota v 17:31 |  Výlety
Po dlouhé době jsme se dnes vydali na procházku přírodou. Manžel včera našel Fotostezku Valachy na internetu a tak jsme se na ni jeli mrknout. Bylo to příjemné, obzvlášť pokud svítilo sluníčko. Když se schovalo, bylo ještě chladno. O tom, že jaro nastupuje svoji vládu jen pomalu, vypovídaly i zbytky sněhu.


Moc se mi líbilo zastavení u téhle zvoničky, která byla postavena v roce 1928 v typickém karlovském stylu (oblast Velké Karlovice). Zvon byl zakopen od karlovského kostela a vážil 25kg. Zvonička byla následně zasvěcena Cyrilu a Metodějovi. Zvon byl v roce 1940 zabaven pro válečné účely. Nový sem byl umístěn až v roce 1962. V roce 2012 byla zvonička opravena a znovu vysvěcena.


Kochali jsme se krajinou, která se pomalu probouzí po zimě. Na loukách byla tráva ještě slehlá a nevýrazná. Rádi si tuhle procházku zopakujeme třeba v květnu.

I dnes jsme ale mohli pozorovat první kytičky. Nejvíce mě však překvapil volně rostoucí jalovec, který byl snad všude. Mám pocit, že jsem ho viděla snad poprvé.

Sluníčko se ukazovalo tak na střídačku. Samozřejmě, sotva jsme se vrátili do města, nebyl na obloze jediný mrak.

Jak jste si užili sobotu vy?
Hezký podvečer, Karla
 


Konečně relax

Čtvrtek v 19:14
Tenhle týden stojí za to! V práci je to náročné, domů se dostávám každý den pozdě. Extrémem bylo úterý, kdy jsem jela do práce o půl šesté ráno a domů jsem se dostala o půl jedenácté večer. Zákaznické audity jsou důležité, ale náročné. Když konečně přišel volnější den, koupila jsem si kytici tulipánů a pustila jsem se do obloženého talíře, který k večři nachystal manžel.


Společnost nám při příjemném večeru dělali dřevění zajíčci, které jsem koupila minulý rok, a bílé víno, které je pro mě známkou jara a léta.




Užijte si také krásný, pohodový čtvrteční večer!
Karla

BBQ žebra

20. března 2017 v 20:08
Dlouho jsem přemýšela, jak připravit tak úžasná žebra, jako si dáváme v HardRock Café. Když jsem viděla v německém Prostřeno, že do omáčky přidávali tekutý kouř, hned jsem ho objednala z internetu. Pak už zbývalo sehnat krátká masitá žebra. V tomto případě nezklamal jeden známý velkoobchod. A mohla jsem začít s přípravou nedělního menu.


Žebra jsem naložila na 15 minut do směsi 2 hrnků vody a 1 hrnku tekutého kouře z ořechu Hikory. Poté jsem je pekla 2 hodiny v pekáči, přikryté alobalem.

V mezičase jsem si připravila omáčku:
1/4 hrnku kuřecího vývaru
2 hrnky kečupu
1 lžička javorového sirupu
1/3 lžičky sušeného česneku
1/4 lžičky černého pepře
2 1/2 lžíce oleje
1 3/4 lžíce tekutého kouře
1 lžička francouzské hořčice
1 a 1/4 lžičky hnědého cukru
1 a 1/2 lžičky Worcesteru
1 bobkový list
3 lžíce oleje
3 lžíce pomerančové šťávy

Ingrediencí se nelekejte, jejich kombinace Vás příjemně překvapí.


Smíchala jsem vše, kromě octu a pomerančové šťávy a povařte. Jakmile začlo vřít, zeslabila jsem , přidala ocet a pomerančovou šťávu a prohřála jsem ještě 5 minut. Nesmí vařit, aby omáčka nezhořkla!

Nakonec jsem omáčku natřela na žebra a dala zapéct do trouby pod gril. Jako přílohu jsem podávala domácí hranolky.


Vyzkoušíte?

Dobrou chuť, Karla

Kýchavá neděle

19. března 2017 v 20:09 |  Všední dny
Stejně jako minulou neděli, přináším i tuto malý exkurz do předvelikonočního období našich předků. Po pražné neděli jsme prožili neděli kýchavou. Název pochází ze středověku, kdy se v tento den sloužily bohoslužby na ochranu proti moru. Jedním z jeho prvních příznaků bylo právě kýchání. Z těchto dob pochází i ono známé "Pozdrav Pán Bůh", které se používá dodnes a má kýchajícího ochránit od nemoci.


Dříve se dokonce věřilo, že kolikrát kdo tento den kýchne, tolik let bude živ. Kdo pak třikrát po sobě kýchne, celý rok neonemocní.


Ačkoli jsme dnes nekýchla ani jednou, ruka se štětcem se mi při pokusu o malovaná vajíčka třásla. Je to konec konců patrné i z fotek. Použila jsem akrylové barvy. No... nic moc, vím, ale snaha se taky cení, ne?


Horší, než samotné malování, bylo ale vyfukování vajíček. Ještě teď mě bolí kolem uší, když vzpomenu, jak mi dopoledne lezly oči z důlků.

Už jste letos malovali vajíčka?

Krásný nedělní večer, Karla

Trocha přírody v obýváku

18. března 2017 v 20:41 |  U nás doma
Jaro pouštím do našeho interiéru postupně. Díky tomu se můžu každou chvíli radovat z něčeho nového. Jako zatím poslední, přibyly větve z kroucené vrby, ozdobané malými zelenými velikonočními vajíčky.


Neodolala jsem ani primulím. Je mi jasné, že příliš dlouho nevydrží, ale musela jsem je mít, znáte to, ne? Díky nim si užíváme pohodový večer se skleničkou vína.


Aby u nás doma nespočívala výzdoba pouze v umělých vajíčkách, rozhodla jsem se po dlouhé době zkusit zase namalovat pár kraslic. Snad se zítra bude dařit. Nejvíc se ale děsím vyfukování vajec. Máte nějaký zaručený trik, jak rychle vyfouknout vejce? Kdy jste na posledy zdobili klasické krasalice a čím?

Hezký předvečer kýchavé neděle, Karla



Mini pavlovy

13. března 2017 v 19:56 |  Pečení
Na internetu mě oslovily mini pavlovy. Pustila jsem se do nich s chutí a musím přiznat, že ne jen do jejich tvorby, ale také konzumace. Recept jsem si našla na internetu, takže se teď budu trošku chlubit cizím peřím.


Téměř všechny recepty, které jsem si pročetla, byly stejné, můžete použít třeba tento ze stránek Laskominy od Maryny:

4 bílky
200g moučkového cukru
špetka soli
2 lžíce bramborového škrobu
2 lžíce vinného octa
semínka z vanilky - já místo toho použila svoji oblíbenou vanilkovou esenci z karibské vanilky


Vyšlehala jsem si bílky a sůl v tuhý sníh, postupně jsem přidala ocet, vanilkový extrakt, moučkový cukr a škrob. Na pečící papír jsem klasickým cukrářským pytlíkem vytvořila "dortíčky" a sušila v troubě předehřáté na 150°C asi 50minut. Poté jsem troubu vypnula a nechala s pootevřenými dvířky chvíli chládnout.

A protože ke sladkému se skvěle hodí kyselé a bylo třeba spotřebovat i žloutky, připravila jsem citronový krém zvaný curd. Inspirací mi byl web Na skok v kuchyni.

4 žloutky
1 polévková lžíce citronové kůry
90g třtinového cukru
70ml citronové šťávy
60g másla

Ve vodní lázni jsem metličkou míchala všechny ingredience, kromě másla, až do doby, než krém začnul houstnout. Poté jsem sundala z vodní lázně, přidala jsem máslo a nechala chládnout.


Servírovala jsem se šlehačkou a borůvkami. Svým výtvorem jsem potěšila i řadu svých kolegů v práci. Někteří si přišli dokonce pro nášup. Měla jsem radost, že jsem s dezertem sklidila úspěch a zpříjemnila ostatním jeden dlouhý pracovní den.

Těším se, až si pavlovy uděláme znovu, s jinými variacemi krémů.

Zkoušeli jste už někdy pavlovy?

Pohodový pracovní týden, Karla



Pražná neděle

12. března 2017 v 8:36 |  Všední dny
Minulý rok jsme s kolegyněmi v práci přemýšlely nad významem Velikonoc, nad všemi významnými dny kolem nich a nad tradicemi. Ačkoli nejsem věřící, z kostelů mám depresi a úzkost, chtěla jsem se o tom dozvědět něco víc. Nezávisle na této mé potřebě, narazila mamka v knihkupectví na krásně ilustrovanou knížku Velikonoční koledy, zvyky a obyčeje naší babičky, kterou mi společně s knížkou Vánoční koledy naší babičky darovala. Dnes ráno jsem si uvědomila, že se Velikonoce opět blíží. Knížku jsem tedy vytáhla z knihovny, uvařila jsem si kafe do hrníčku po prababičce a začetla jsem se.


Knížka začíná zmínkou o masopustu, následuje popeleční středa. O té jsem se již dřív dozvěděla něco málo od babičky. Je začátkem 40 denního půstu, který ale nezahrnuje neděle. Kněz dělá věřícím křížek na čelo popelem z ratolestí kočiček, které posvětil předchozí rok.


První neděle postní, letos byla 5.3., se označuje jako černá a to z toho důvodu, že ženy si údajně dříve oblékaly černé šaty. Někdy se jí ale také říká liščí. Ženy totiž v noci pekly preclíky, které věšely na vrbové proutí kolem chalupy a ráno pak říkaly dětem, že kolem běžela liška a preclíky jim tam nechala.

Tradičním masopustním jídlem je pučálka - napučený, okořeněný a opražený hrách. Jsem ráda, že nejsme až tak tradiční společnost :-)


Dnes máme druhou postní neděli. Říká se jí pražná. Název souvisí s pokrmem zvaným pražmo, nebo-li kaši či polévku z pražených obilných zrn.


Příští neděle bude kýchavá... ale nepředbíhejme ;)

Krásnou slunečnou neděli, Karla

Snídaňové hody

11. března 2017 v 11:27 |  Všední dny
Mám ráda sobotu. Je to můj nejoblíbenější den. Užívám si té pohody a pocitu, že nemusím nikam spěchat. Po náročném týdnu je to příjemná změna. Po dlouhé době jsem využila i stojánky na vajíčka na měkko, které jsme dostali jako dárek od rodiny z Německa.


Přes týden na snídaně nemám chuť ani čas, tak si to o víkendu vynahrazuji a vydržím u ní sedět klidně téměř celé dopoledne.


Dnes jsme si také snídani protáhli až téměř do poledne. V mezičase jsem připravovala oběd. Na obědě jsme ale v podstatě s manželem pracovali už od pátku. Brzy se můžete těšit na nový recept :-)

Jak si užíváte sobotní dopoledne vy? Máte také rádi dlouhé pohodové snídaně?
Krásnou sobotu, Karla

Kam dál