Zell am See

9. června 2018 v 19:07 |  Výlety
První den jsme zakončili dalším vodním prvkem - tentokrát v Zell am See. Bylo zde o poznání více lidí, než na předchozích místech. Pohled na hladinu jezera, ve které se zrcadlily zelenající se stromy a vonící šeříky, stál ale za to.



No uznejte sami, potřebuje tohle komentář?



A pak už jsme u skleničky vína plánovali další den a odpočívali.


Mejte fajn víkend,
Karla
 

Seisenbergklamm

6. června 2018 v 19:01 |  Výlety
První den naší mini-dovolené v Rakousku jsme měli nabitý. A byl celý ve znamení vody. Po ochutnání ledovcové vody, jsme pokračovali do soutěsky, kterou kutá horský potok již staletí. I zde už jsme byli, na podzim, kdy jsme mohli pozorovat stráně plné zrajících šípků a zlaté odlesky zbarveného listí. Tentokrát byl pohled jiný, svěží zelená se rozprostírala všude kolem.



Trasa je vhodná pro rodiny s dětmi, není náročná ani dlouhá, ale co se dojmů týče, je neskutečná. Zpátky jsme se vraceli po louce plné lučních květin a volně rostoucí máty. S mamkou jsme neodolaly a natrhaly si spoustu pokladů na večerní čaj - mátu, čerstvé malinové a jahodové lístky, sedmikrásky, hluchavky... Než jsme dojeli do našeho dočasného domova, vše krásně provonělo auto.



Přeji pohodový týden,
Karla

Birnbachloch - Leogang

3. června 2018 v 18:43 |  Výlety
Poslední dobou se mi nějak nedaří psát články. Podkladů mám ale spousty, tak jdeme na to :-) Během našeho nedávného výletu do Rakouska jsme nesměli vynechat návštěvu Birnbachloch, místa, odkud vytéká ledovcová voda. Před rokem a půl jsem o tomhle místě psala poprvé a jsem moc ráda, že jsme se sem letos vrátili.



Hned na startu jsme využili možnosti půjčit si dřevěné turistické hole.


S nimi se nám šlo hned lépe. Za chvíli jsme se již mohli kochat panoramaty, která nám hory nabízeli i údolím zasypaným zbytky sněhu.


Miluji ten pocit, kdy se před námi z ničeho nic objeví v celé své kráse, zastřený skálou a balvany. Opět nám poskytnul svůj chládek a lahodnou vodu, kterou jsme si plnými doušky vychutnali.


A protože den ještě z daleka nebyl u konce, navštívili jsme ještě Seisenbergklamm, ale o tom zase příště. A tentokrát slibuji, že to bude brzy.

Hezký nedělní večer, Karla
 


Po odmlce...

13. května 2018 v 17:20 |  Všední dny
Po odmlce se vracím na blog. Poslední dobou jsem to tu zanedbávala. Celý týden trávím v práci každý den od rána do večer a víkendy se snažíme užít si na maximum. Většinou vyrážím s foťákem, abych vše pečlivě zdokumentovala, jen k napsání článku jsem se zatím nedostala. To se ale změní ;-)

V sobotu 5. května jsme vyrazili do našeho oblíbeného rakouska. Tentokrát s mými rodiči. Před cestou chtěl ještě manžel umýt auto. Původně jsem chtěla sedět uvnitř, protože počasí nebylo nic moc. Když jsem se ale zadívala před sebe na opuštěnou průmyslovou halu, nedalo mi to a vylovila jsem z kufru foťák. Ačkoli je objekt na první pohled nevábný, zaujal mě. No posuďte sami.





Je škoda, že podobná místa zůstavají opuštěná a zarůstají psím vínem. Uměla bych si v nich představit byty v industriálním stylu nebo kanceláře, obchody... zkrátka využití by se určitě našlo.

Také máte ve vašem městě místa, která byste raději viděli smysluplně využitá?

Hezký nedělní podvečer, Karla

Dortíky s příchutí maracuje

22. dubna 2018 v 20:15 |  Sladké
V Budapešti mi moc chutnaly nepečené dortíky. Tvářily se jednoduše a byly osvěžující. Měla jsem nutkavou potřebu je vyzkoušet doma. Výsledek byl úžasný! Můžu vřele doporučit. Příprava je jednoduchá, zvládne ji kdokoli a je ideální v různých variacích i na léto.


A co jsem potřebovala?

2 kelímky mascarpone
1 šlehačka
1 kondenzované mléko
1/2 maracujového sirupu (kupovala jsem jej v Tescu)
4 plátky želatiny
1/2 balíčku grahamových sušenek
1/4 rozpuštěného másla

Rozmixovala jsem sušenky, přelila jsem je rozpuštěným máslem, utlačila do formiček a dala do lednice chládnout. Mezi tím jsem si vyšlehala šlehačku. Ve vedlejší míse jsem vyšlehala mascarpone, postupně jsem do něj přidala kondenzované mléko a maracujový sirup a nakonec šlehačku. V hrnci jsem nechala nabobtnat plátky želatiny, které jsem následně zahřála dle návodu. Pak jsem k nim přidala dvě lžíce krému a rozmíchala metličkou. Pak jsem želatinovou směs lehce vmíchala do krému a plnila jím vychlazené formičky.


Celé jsem nechala ztuhnout do druhého dne, dozdobila jsem na kousky pokrájeným mangem a mátou. O týden později jsem recept opakovala s lesním ovocem místo maracujového sirupu a dezert byl opět vynikající! Už teď se těším na jahodovou sezonu a různé variace.

Vyzkoušíte také?
Krásný nedělní večer, Karla

Ředkva

19. dubna 2018 v 15:00 |  Teplá jídla
Vždy jsem přemýšlela, k čemu je bílá ředkev. Chuťově je nevýrazná a její tepelné zpracování jsem si vůbec neuměla představit. Proto když jsem v receptech po praprababičce uviděla tento předpis, musela jsem to vyzkoušet! Chuťově to nebylo vůbec špatné, ale brala bych to spíše jako další přílohu, než hlavní část jídla.


Tady si můžete přečíst přepis originálního receptu:

Ředkva
Oškrabe se, pokrájí na kolečka a opere se. Dá se uvařit do vody, kousek cukru, putru, nech vařit až je měkká. Zasmaž kyselé smetany nebo sladké a spařený posekaný špenát neb pěkné lístky vyber a trochu petrželky zelené posekej.

Petrželku jsem neměla, tak jsem ji nahradila pažitkou.


Vyzkoušíte také? Používáte v kuchyni ředkev? A jaký je váš oblíbený recept?
Karla


Budapešť V.

17. dubna 2018 v 15:00 |  Výlety
Uteklo to jako voda a přišel den odjezdu. Šli jsme nakoupit dárky pro rodinu, prošli jsme si trhy, které se konaly nedaleko hotelu a dali si konečně pravý, nefalšovaný maďarský langoš! Na ten jsem čekala celé tři dny :-)


Na trzích jsme obdivovali místní výrobky a kochali se.



Tomu říkám hodně závinů :-)





Z tohoto stánku se linula krásná vůně. Tímto nápadem se nechám inspirovat a něco podobného určitě vyzkouším.


To nejlepší jsme si nechali na konec ;-)

Snad se vám naše mini-dovolená líbila a třeba vás i inspirovala k návštěvě tohoto krásného města. My se sem určitě brzo vrátíme!

Hezký den, Karla


Budapešť IV.

15. dubna 2018 v 16:25
Druhý den našeho pobytu jsme pojali volněji. Prošli jsme si známé nákupní ulice a navštívili jsme vyhlášenou restauraci New York Kávéház, která má překrásný neobarokní interiér. Nad jeho krásou se nám tajil dech.




Celkový dojem nám zkazila obsluha, která nám zapomněla přinést vodu a celkově bylo tempo neskutečně pomalé.


Jako předkrm jsem si dala mozzarellu a manžel foie gras s malinami - zvláštní kombinace, ale moc dobrá.


A jako hlavní chod místní specialita - kachní prso s červeným zelím a nočkama.

Když jsme se posilnili, pokračovali jsme v poznávání části Pešť.


Zaujaly nás Gozsudovy dvory nacházející se na okraji staré židovské čtvrti. Jedná se o sedm domů, šest dvorů, které jsou spojeny průchody. Konají se zde trhy, je zde řada příjemných a útulných restaurací...

Pak už ale přišel čas na dezert. Ten jsme si dopřáli v cukrárně Desszert Neked. Byla to dobrota a pro mě velká inspirace! No posuďte sami :-)


Den jsme zakončili procházkou a plavbou po Dunaji.



Krásnou neděli, Karla


Budapešť III.

10. dubna 2018 v 15:00
Když se začlo šeřit a znovu pršet, zamířili jsme do příjemné hospůdky jménem Farma, kde jsme si objednali talíř plný místních specialit a dobré bílé víno.



Dekorace interiéru i exteriéru naprosto korespondovaly s názvem hospůdky.

Cestou zpět na hotel jsme se opět kochali nádhernou architekturou.


Den jsme zakončili v klubu zvaném Ruin pubs, který se, jak již název napovídá, nachází v ruinách starého pavlačového domu. Jedná se o skutečně netradiční a hodně svérázný klub, v němž si můžete vybrat z mnohých barů , přičemž každý se specializuje na jiný typ drinků. Také sezení je zde netradiční - např. vytvořené ze staré vany nebo z polo-rozbožené zdi. Vzhledem k osvětlení zde bylo focení téměř nemožné.

A co jsme podnikali druhý den? O tom zase příště.
Karla

Budapešť II.

8. dubna 2018 v 21:01
Cestou k Budínskému hradu začly padat první dešťové kapky. Zatím jen tak zlehka sem tam, takže nás to neodradilo. Z průvodce jsme se dozvěděli, že hradní čtvrť s Královským palácem je dlouhá 1,5km a že Královský, nebo-li Hradní palác byl bdován od 13. do 20. století. Během této doby byl třikrát kompletně zničen a znovu postaven.



V celém areálu probíhal festival jídla a byla zde spousta velikonočních dílniček pro děti i ukázky lidových řemesel.




Měli jsme štěstí a viděli jsme i střídání stráží.


Předraženou jízdu místní zubačkou jsme vynechali, ale interiérem její stanice jsme se pokochat zvládli. No uzneje, není to nádhera?


Dál naše kroky, již v houstnoucím dešti, směřovaly na Rybářskou baštu, odkud by měl být nejkrásnější výhled na město.




To už ale lilo jako z konve a tak jsme toho využili, abychom zašli do místní restaurace na typické maďarské jídlo - rybí polévku haláslé. Než nás obsloužili, vymysleli jsme si program na zybtek upršeného dne. Zašli jsme do Skalní nemocnice - vojenské nemocnice, která disponovala i operačními sály a sloužila za 2. světové války nacistům a poté jako atomový bunkr. Musím říct, že mě tato prohlídka velice zasáhla. Interiéry byly doplněny voskovými figurínami, v jejichž tvářích byly známky utrpení a bolesti a jejichž oči prosily o pomoc. Nemocnice byla koncipována pro 60 pacientů, což se záhy ukázalo jako nedostačující a tak byla kapacita mnohonásobně překročena. Tísnivá atmosféra na mě doléhala především v jednom z pokojů, kde lidé leželi na patrových palandách, mnohdy i po dvou v jedné posteli. Oči figurín na mě hleděly tak upřeně, že jsem chvílemi zapomínala, že to nejsou skuteční lidé. Bohužel se zde nesmělo fotit, takže se s vámi nemůžu podělit o žádné záběry. Pokud ale navštíte Budapešť, prohlídku si určitě nenechejte ujít.


O prohlídku bývá velký zájem, tak jsme museli půl hodiny čekat. Čas jsme využili k vychutnání si dezertu v restauraci Jamieho Olivera.




Pavalova i cheesecake byly vynikající!

Po prohlídce skalní nemocnice se dokonce umoudřilo i počasí. Díky tomu jsme mohli sejít úzkými uličkami na nábřeží Dunaje, odku jsme měli budovu parlamentu jako na dlani.





Pohledem na tuhle nádhernou budovu se dnes rozloučím. Pokračování tohot dlouhého dne si nechám zase na příště.
Krásný pohodový týden, Karla

Kam dál