Tenerife 5. den

Včera v 18:00 |  Výlety
Po dlouhém výletu jsme následující dej pojali čistě odpočinkově. Čas na lehátku u bazénu jsem využila ke čtení knížky, na což během roku nemám tolik času, kolik bych si představovala. Protože ale foukal silný vítr a nebylo takové teplo, aby se nám chtělo koupat, šli jsme se projít na útesy, o které se třištily velké vlny, jejichž bílé hřebínky zdobily hladinu Atlantiku, kam jen oko dohlédlo.



Přemýšlela jsem, co tak mohl chytnout tehle rybář...


Nejspíš nic... ale ono možná to rybaření nebyl ten pravý důvod jeho každodenní přítomnosti na útesu... možná jen, stejně jako já, obdivoval sílu přírody, proti které jsme my lidé tak maličcí...



Při čtení knížky jsem narazila na zajímavé citáty. A minimálně jeden z nich se právě k tomuto rozbouřenému oceánu krásně hodí...


Nic v našem zlém světě netrvá věčně. Ani naše starosti.
Charlie Chaplin


Přeji vám pohodový týden,
Karla
 

Tenerife 4. den - III. část

Neděle v 21:11 |  Výlety
Poslední část našeho ostrovního poznávání se odehrával v národním přírodním parku Teide. Ze severní části ostrova, kde bydlí převážná většina stálých obyvatel Tenerife především z důvodu chladnějšího počasí, jsme soupali opět serpentýnami. Krajinu zde tvořil zpočátku smíšený les. S rostoucí nadmořskou výškou rostl i poměr zastoupených borovic, až se postupně změnil pouze v borovicový. Ten byl tvořen odrůdou typickou pro Kanárské ostrovy - borovice kanárská. Vyznačuje se jehlicemi dlouhými 15-25cm. Kromě stromů jsem ale mohla oči nechat na krásném skalním útvaru, který připomínal květ.


I když... když se teď tak dívám na tu fotku, možná spíš mumii :-)

Krajina v parku Teide, který je od roku 2007 památkou UNESCO a disponuje rozlohou 190km2, byla ale úplně jiná. Ztuhlá láva zde vytvořila neskutečné věci.


Kameny byly díky svému vulkanickému původu velice pórovité a v poměru k objemu lehké. Dle slov průvodce se jedná o pemzu, kterou jistě všichni dobře znáte.


Ačkoli se jedná o na první pohled nehostinnou měsíční krajinu, musela jsem uznat při bližším pohledu opak. Kvetla zde spousta zajímavých kytiček.


Původně jsme chtěli vyjet lanovkou pod vrchol nejvyšší hory Tenerife a vlastně celého Španělska a který se rovněž řadí k nejvyšším sopkám světa vůbec. Bohužel naše plány překazil silný vítr, který na Pico de Teide v jeho výšce 3718 m. n. m. vál. Zůstali jsme tedy ve výšce pouhých 2000 m. n. m. a prohlédli si pozůstatek obrovského sopečného kráteru zvaného Las Caňadas, který měří 15km od východu na západ a 10km od severu na jih. Dle výzkumů zde došlo k obrovské erupci před 150 tisíci lety. Vzniklá sopka byla ještě vyšší, než Pico de Teide, ale vlastní vahou se sesunula.


Název sopky "Teide" pochází z původního názvu používaného domorodými Guanči a španělskou modifikací a znamená v překladu Pekelná hora. Obyvatelné totiž dřívě věřili, že v hoře žije ďábel, který na ně chrlí lávu.


Útvary na fotkách výše se staly předlohou pro španělskou Pesetu a proto je právě tohle místo velice často navštěvováno právě Španěly truchlícími za svojí někdejší měnou.


S národním parkem jsme se rozloučili pohledem na místo, kde se natáčela Planeta opic nebo např. Hvězdné války.

A za doprovodu zajímavých informací o místní fauně jsme se blížili k hotelu.


Kromě těchto sympatických ještěrek, jejichž jiné druhy zde dorůstají až 75cm, a rozmanitého ptactva můžete na ostrově potkat např. králíky, jejichž lov je zde tradicí (v hotelu se s ním setkáváme prakticky u každé večeře) nebo posledních pár exemplářů muflona, který sem byl přivezen za účelem lovu, později se přemnožil, byl nařízen odstřel a teď pro změnu ochrana posledních dvou párů.

Snad se vám tento zprostředkovaný výlet líbil.

Přeji vám hezkou neděli,
Karla

Tenerife 4. den - II. část

Sobota v 21:04
Jak jsem se již včera zmínila, směřovala naše cesta z vesnice Masca do města Icod de los Vinos, jehož název je složen z původního názvu Icod, který sahá až do dob, kdy ostrov obývali původní obyvatelé Guančové, někdejší Berbeři, kteří se sem přeplavili pravděpodobně z Maroka a kteří byli při dobývání nových území Španěli následně dle eufemistického vyjádření pana průvodce eliminování. Jinými slovy ale vyvražděni. A právě zmiňovaní Španělé připojili k základu názvu města přídomek de los Vinos.



Zde jsme ochutnali místní vína, která byla dříve hojně exportována především do Velké Británie, nyní jsou vyráběna pouze pro místní potřebu, dále pak medový rum, sirup z bájného dračího stromu i marmeládu z plodů opuncií. Mě ale daleko více zajímalo místní náměstíčko.


Po ochutnávce jsme mohli obdivovat takzvaný tisíciletý dračí strom, nebo-li El drago milenario. Traduje se legenda, že pouhý pohled na něj má omlazující účinky, proto jeho zhlédnutí nesmělo předcházet degustaci alkoholických nápojů :-) Tak uvidíme, jestli to na nás nechalo nějaké následky.



A jelikož jsme měli do srazu u autobusu ještě nějakou tu chvíli, prošli jsme pár malebných uliček.


Naší další zastávkou bylo město Puerto de la Cruz, kde jsme měli delší rozchod, abychom si mohli vychutnat procházku po promenádě.


Prohlédli jsme si dřívější přístav, typický kostelík, ale hlavně jsme si užívali pohled na oceán.




A protože pomalu nastal čas oběda, rozhodli jsme se vyzkoušet typické místní jídlo, kterým jsou brambory vařené ve slupce ve vodě s mořskou solí. Voda by se měla nechat úplně vyvařit a brambory se následně jí i se slupkou. Pro zvýraznění chuti jsou k nim podávány dva druhy omáčky - mojo rojo (červená pikantní omáčka) a mojo verde (zelená omáčka s česnekem). Brambory jsou spolu s banány nejčastěji pěstovanou plodinou na Tenerife. K mému překvapení zde mají 50 druhů, které se liší ne jen svým tvarem a barvou slupky či dokonce dužniny, ale především chutí. K tomu jsme si objednali rovněž typickou focacciu se španělskou šunkou a na pití velký džbán sangrie.



Moc jsme si pochutnali. Myslím, že takto upravené brambory zařadím jako přílohu do našeho jídelníčku.





Ve městě Puerto de la Cruz dnes mé povídání končí. Zítra vás ve třetí a zároveň poslední části reportáže z našeho výletu zavedu do národního parku del Teide, který se rozprostírá kolem stejnojmenné sopky, jenž je zároveň nejvyšší horou ostrova.

Příjemný sobotní večer, Karla


 


Tenerife 4. den - I. část

Pátek v 11:06 |  Výlety
Čtvrtý den naší dovolené jsme strávili cestováním po ostrově. Díky průvodci jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací. Nejdříve nějaká fakta pro lepší orientaci. Tenerife je největším z Kanárských ostrovů. Je součástí Španělska, nachází se v Atlantském oceánu zhruba 320km západně od Maroka a je sopečného původu. Pro pláže je proto typický černý písek.

Mapy jsem si vypůjčila z Google a doplnila trochou vlastní tvorby :-) Vyjížděli jsme z malého kolečka dole a serpentýnami jsme po úzké cestě stoupali do hor. Krajinu tvořily zprvu plantáže banánovníků, které jsou kryty látkovými "skleníky", které mají palmy chránit před škůdci a zároveň snižují pěstitelům o 30% náklady na zálivku, protože se pod nimi drží vlhkost. Plantáže banánovníků jsme však potkávali pouze do nadmořské výšky 500m. Pak je vystřídaly plantáže rajčat a nakonec už pouze divoce rostoucí opuncie.


Projížděli jsme městečkem Santiago del Teide, které proslulo zázrakem, který se zde měl odehrát v roce 1909 při doposud posledním sopečném výbuchu. Ten trval několik dní. Místní farář právě sloužil v kostelíku svoji bohoslužbu, zatímco se proud žhavé lávy čám dál více přibližoval městečku. Farář tedy vyběhl z kostela i s velkým dřevěným křížem. Ten zabodl před městečkem do země a láva se zastavila přesně u něj. Díky němu tak bylo městečko zachráněno.


My jsme však bez zastavení pokračovali dál. Cesta byla velice úzká a řidič minibusu si musel v některých zatáčkách dokonce couvnout, aby se vůbec mohl stočit.


Průvodce nás ale uklidňoval. Pokud prý máme strach, máme to udělat stejně jako řidič José, ten před každou zatáčkou raději zavře oči :-)


Naší první delší zastávkou byla původní horská vesnice Masca. Zpevněná cesta vhodná pro auta, která by sem vedla, byla vystavěna až v roce 1981. Do té doby sem vedla pouze cesta kamenitá.





Masca má momentálně pouhých 50 stálých obyvatel. Tady máme jednoho z nich.



Z osady Masca vede turistická trasa úzkou soutěskou až k oceánu, odkud jezdí pravidelně lodě zpět k turistickým letoviskům. Tam se ale vydáme při nějaké další návštěvě ostrova.

Zítra vás vezmu na další zastávku naší okružní jízdy po ostrově, do města Icod de los Vinos, kde nás čekala ochutnávka vín a likérů, ale také omlazení.

Krásný pátek, Karla

Tenerife 3. den

Čtvrtek v 8:00 |  Výlety
Před tím, než se společně pojedeme podívat na okruk po ostrově, bych se s vámi ráda podělila o ubytování, které jsme si pro naši dovolenou vybrali. Je to již v pořadí 3. Hard Rock hotel, ve kterém trávíme naši dovolenou a procházka po něm je sama o sobě velkým zážitkem. Chodby jsou dekorovány kostýmy slavných zpěváků.

Při každém vystoupení z výtahu zdravíme Slashe z Guns N´Roses a do fitka s námi běhá i Elvis Presley.


Na nádherně osázených záhonech můžu oči nechat, skvěle to totiž doplňuje celkový koncept hotelu, kde si každý najde to své - od rodin s dětmi, přes party chtivých jedinců až po starší páry.


Obávám se, že není možné podělit se o vše, co se týká hotelu, jen v jednom příspěvku, proto minimálně zdejší gastronomii věnuji jeden samostatný, pro inspiraci ;-)


Pro dnešek se s vámi loučím a zítra si vás dovolím pozvat na výlet po ostrově.


Hezký den, Karla

Tenerife 2. den

Středa v 11:09 |  Výlety
Dívat se po probuzení na oceán přímo z postele je nádherné. Člověk by tak vydržel klidně celý den. To bychom ale přišli o spoustu hezkých věcí. Proto jsme vyrazili na snídani a následně k bazénu, kde jsme si našli stinná místa pod palmami.



Nesměl chybět ani přísun těch správných tekutin...


A lehký obídek v příjemné plážové restauraci - v mém případě chobotnice s bramborovým pyré. Zůstalo mi však utajeno, proč je bramborová kaše zelená :-)


Večer jsme jeli do vedlejšího městečka - Playa Americano, kde to skutečně žije.



A zastavili jsme se na mojito do Hard Rock Café.


Příště se můžete těšit na zajímavosti o hotelu Hard Rock, který se na tento týden stal naším domovem.

Hezký den, Karla


Tenerife 1. den

20. června 2017 v 9:26 |  Výlety
Konečně nadešel den, kdy jsme měli odlétat na dovolenou. Moc jsme se těšili, že vypadneme z pracovního procesu a já, že naberu síly před nástupem do nové práce. Těšila jsem se, jak budu fotit na letišti. Letiště mám ráda, líbí se mi pozorovat lidi, jak všichni někam spěchají a přemýšlet nad tím, jaké mají asi osudy. Říkala jsem si, že fotky toho mumraje budou úžasné a těšila se, jak se s vámi o ně podělím. Nepodělím, žádné nejsou. Těmi, kdo nejvíce spěchal, jsme byli s manželem my dva. K odbavení zavazadel jsme přiběhli díky situaci na D1 a následné nehodě na Pražském orkuhu 2 minuty před jejím uzavřením. A než jsme přišli k odletové bráně, už se nastupovalo. Naše dovolená tedy začla pořádným adrenalinem, a to i přes značnou časovou rezervu, se kterou jsme ráno vyjížděli. Naštěstí jsme všechno stihli.


O 5 hodin letu a další zhruba 2 hodinky přesunu z letiště a vyřizování formalit, jsme se mohli konečně kochat výhledem na oceán.



Po večeři jsme si udělali krátkou procházku, aby nám lépe trávilo :-)





Tenerife je ostrov, který pravděpodobně není třeba příliš představovat... I tak vám o něm ale v příštích dnech nabídnu něco málo informací.

Hezký den, Karla


Zase jednou zdravá snídaně

18. června 2017 v 10:07 |  Sladké
V práci jsem si užívala poslední týden před svojí dovolenou i před svým odchodem z firmy. Má nástupkyně byla již relativně zaučená a tak jsem měla více volného času. Zvládala jsem si dokonce i připravit dobrou snídani, kterou jsem si pak v práci v klidu vychutnávala. Využila jsem slaďoučkých jahod od místního farmáře.


Přidala jsem k nim zakysanou smetanu a chia semínka a snídaně byla na světě.


Dnes jsem pro změnu sáhla po papáji a meruňkách. Zbytek zůstal stejný.


Když jsem papáju viděla v obchodě, měla jsem strach, že se ani z daleka nevyrovná té, kterou jsem ochutnala na dovolené. Nakonec jsem byla mile překvapená.


Na internetu jsem se dozvěděla že je papája téměř zázračné ovoce, obsahuje velké množstí antioxidantů, spousty vitamínů... A jedlá jsou dokonce i její semínka. Chuťově připomínají něco mezi ředkvičkami a zeleným pepřem.


Od příštího měsíce bude pravděpodobně díky nové práci se snídaněmi v klidu útrum, tak si to musím ještě užít. A když už je ta papája tak zdravá, zajdu si ještě pro jednu :-)

Ochutnali jste někdy čerstvou papáju? Co na ni říkáte?

Hezkou neděli, Karla

Starý Jičín

15. června 2017 v 18:43 |  Výlety
V neděli jsme jeli cestou ze Štramberka kolem hradu Starý Jičín. Nikdy jsem tam nebyla, ačkoli jsem ve městě Starý Jičín absolvovala několik firemních večeří se zákazníky. Manžel i přes silnou alergii vyslyšel mé přání tuhle krátkou procházku ke zřícenině jsme absolvovali.



Výhled do krajiny byl nádherný! A některé cestičky byly jako cesty na střechu věta.




Zde přikládám i krátký exkurs do historie hradu:


A ještě jedno ohlédnutí za hraden při cestě zpátky.


A nakonec roztomilý šneček, který si svůj "hrad" nosí stále s sebou a já ho chudáka málem zašlápla.


Štramberk žije nesrovnatelně víc, než Starý Jičí, ale i tak jsem byla moc ráda, že jsme se sem podívali. Svoji specifickou, krásnou atmosféru tenhle hrad rozhodně má.

Hezký večer, Karla




Tvarohové knedlíky

13. června 2017 v 17:58 |  Sladké
I já se zařadím mezi mraky blogů, kde se píše o tvarohových knedlících s jahodami. Zkrátka nemůžu odolat. Měli jsme je letos 2x krátce po sobě a jsem si jistá, že ne naposledy. Je to ideální, rychlá večeře nebo jen dezert a k začátku léta to zkrátka naprosto neodmyslitelně patří.


Recept je maminky a je tak jednoduchý, že jednodušší už být nemůže.

Ingredience:
1 tvaroh
3 lžíce hrubé mouky
špetička soli
- vypracujeme těsto a balíme do něj jahody. Vaříme ve vroucí vodě 3-5 min. podle velikosti.


Při každém servírování si vzpomenu na seriál Chalupáři, kde paní Fuchsová chystala Tondovi Balabánovi kynuté knedlíky a Tonda se rozplýval, jaké to je, když se propojí to máslíčko s tím cukýrkem :-) I mně tohle na knedlících chutná asi nejvíc.


A po jahodách přijdou na řadu do knedlíků meruňky :-)

Krásný úterní podvečer, Karla

Kam dál