Srpen 2016

Okurkový sorbet

31. srpna 2016 v 18:03 Sladké
Okurkový sorbet jsem ochutnala na dovolené a natolik mě zaujal, že jsem jej musela vyzkoušet i doma. Je osvěžující a pro případ party se dá kombinovat i s alkoholem. Doporučuji bílý rum nebo gin. Na výrobu jsem použila následující ingredience:

Šťáva z 1 salátové okurky
1/2 rozmixované salátové okurky
Šťáva z 1 limetky
Cukr dle chuti
Hrst lístků máty

Směs jsem během mražení průběžně mixovala, aby nevznikly ledové hrudky.


Putování s bobrem - díl VII.

30. srpna 2016 v 20:42
A je to tu... den odjezdu nadešel. Vůbec se nám nechtělo! Nutně jsme se potřebovali s horami ještě rozloučit, proto jsme vyjeli lanovkou vedle hotelu na horu Asitz. Kousek jsme se prošli, já jsem se pomazlila s pasoucími se koňmi, vyfotila si ovečky, zamáčkla slzu jeli jsme zase dolů.



Posledním, co jsme chtěli před odjezdem stihnout, byla návštěva štol, ve kterých se v Leogangu těžilo stříbro. Zaparkovali jsme na označeném parkovišti a šli podle směrovek. Výlet se nám nedobrovolně protáhl. Nikde jsme se totiž nedočetli, že k pokladně je to 3km a bohužel ani to, že je vedle pokladny také parkoviště. Nu, co, chtěli jsme se loučit s horami, měli jsme to mít. Celé 3km byly samozřejmě do kopce, za doprovodu slunečních paprsků, které ohřívaly vzduch na 32°C. Já i manžel jsme byli vybaveni bundami, já dokonce riflemi - ve štole bývá přece zima. Jen díky tomu, že jsme museli hodinu čekat na prohlídku nám mohla uschnout propocená trika.


Důl v byl v provozu od roku 1500 do roku 1833. Stříbro se z Leogangu vozilo do Schladmingu, kde bylo dále zpracováváno. Kromě dospělých zde pracovali i děti od 12 let. Každý třetí kýbl stříbra šel na kostel. Horníci byli placeni ze 40% v naturáliích a byli jedni z prvních, kteří si platili něco jako životní pojištění, ze kterého byly vypláceny peníze případným vdovám a jejich dětem.


Touto prohlídkou jsme se naši dovolenou ukončili a vydali se na cestu domů.


Putování s bobrem - díl VI.

30. srpna 2016 v 20:21 Výlety
Poslední den, který jsme měli k dispozici celý, nenarušený odjezdem, jsme se rozhodli užít naplno. Vstali jsme brzy ráno a hned po snídani jsme jeli ke Krimmelským vodopádům. Ačkoli to bylo z Leogangu přes 70km, nemohli jsme odolat pohledu na největší evropské vodopády. Nejdříve jsme zamířili do tzv. arény zdraví, kde už posedávalo pár lidí, kteří na sebe nechali dopadat údajně zdravé kapky horské vody. K vodoádu jsme se dostali velice blízko. Zpátky jsme docházeli značně promočení, ale když je to údajně tak zdravé, tak proč ne :) Když jsme si vodopád prohlédli zespodu, nastal čas stoupat vzhůru k jeho začátku.




Z časových důvodů jsme se dostali poze do jeho poloviny. I tak byly všechny pohledy na něj nádherné, stejně jako na duhu, které se kolem něj tvořila. V některých místech byl hukot vody naprosto ohlušující a jen umocňoval pocit z neskutečné síly, kterou voda při svém dopadu na skály a kameny má.



Po krátkém občerstvení jsme zamířili zpět dolů na parkoviště. Cestou jsme již potkávali davy lidí. Byli jsme opravdu velice rádi, že jsme si přivstali a mohli si tak vychutnat tuto nádheru v komornějším počtu návštěvníků.

Od vodopádů jsme nabrali kurz směr Großglockner Straße. Tento placneý úsek klikaté cesty se táhne z obce Fusch a je oblíbená především u motorkářů, kteří si ze svých silných strů vychutnávají neskutečné výhledy ne jen do údolí, ale také na nejvyšší vrcholky rakouských Alp. K mému údivu se ale tato trasa těší oblibě i u cyklistů. Před nimi skutečně smekám, protože si nedovedu představit šlapat 17km do kopce v neskutečném horku, které panovalo v této oblasti celý týden. Z jednoho z parkovišť na vrcholku jsme dál pokračovali kousek pěšky, abychom tento výlet neměli úplně bez fyzické námahy. Poprvé v životě jsem spatřila velký Großglockner v celé jeho kráse.





Měli jsme štěstí a zastihli jsme ve stanici starou lokálku. Museli jsme politovat "mašinfíru", který házel uhlí do kotle jako o život.




Cestou zpět do hotelu jsme se v rádiu doslechli o nehodě, která se stala na trase z Passauer Hütte přes Plattenkof do Leogangu, tedy na stejné trase, kterou jsme absolvovali před dvěma dny. Tuto túru si vybral i jeden německý pár. Bohužel při výstupu 51 letému muži podklouzla noha na mokrém kameni a zřítil se 100m dolů ze skály a na místě zemřel. Když jsme tuto zprávu slyšela, sevřelo se mi hrdlo. Byla jsem neskutečně vděčná osudu, že jsme túru zvládli v pořádku a ve zdraví se vrátili. K horám jsem vždy přisutupovala s pokorou vědoma si jejich síly, ale jsou momenty, kdy si tyto skutečnosti člověk uvědomí intenzivněji.


Stres vs. pohoda

30. srpna 2016 v 17:08
Minulý týden jsem si užívala krásné přírody a klidu. Byla to zasloužená dovolené po dlouhé době plné pracovních komplikací, jenž se nabalovaly jedna na druhou řítily se na mě jako lavina do údolí. Zvonil telefon, mobil, chodil jeden e-mail za druhým, nestíhala jsem dopisovat informace na zákaznické portály. Ano, telefony a e-maily už jsou dávno nedostačující. Každá správná firma má teď svůj portál, minimálně jeden, kam je třeba pravidelně zaznamenávat požadované údaje. No a pro jistotu musí být vše ještě probráno u telekonference, v lepší případě u videokonference. Z tohoto důvodu je naše zasecí místnost vybavena velkou obrazovkou s kamerou, která se automaticky natáčí na všechny zúčastněné. Nově je tedy třeba si dávat pozor ne jen na tón hlasu, ale už i na mimiku. Nikdo už si v dnešní době nedovede představit život bez všech moderních vymožeností. Kdo je neovládá je automaticky "out".
Během své týdenní dovolené jsem si bez toho všeho shonu krásně odpočinula. Najednou mi nevadila fyzická aktivita, po horách jsem běhela jako kamzík a večer jsem uléhala do postele spokojená, se skvělým pocitem. Přiznám se, že jsem až záviděla lidem, žijícím v drsných alpských podmínkách jejich klid a vyrovnanost. Všichni jednali s rozvahou a bez spěchu. Jsou si totiž vědomi, že shon jim jen škodí. Díky tomu, že jsou obklopeni přírodou, která jim často ukazuje svoji moc, jsou si vědomi také toho, jak malincí v tomhle světě jsou a jak je život krátký na to, abychom se nechali ovládnout portály, e-maily, telekonferencemi a dalšími nutnostmi dnešní doby.
Těším se, že se jednoho dne dopracuji také do fáze, kdy si budu hodnotu své vnitřní pohody uvědomovat stále a ne jen ve chvílích, kdy se zastavím a rozhlédnu se, protože tempo bude neudržitelné. Doufám, že tomu tak bude co nejdříve, protože život je krásný a především krátký a měli bychom si umět užívat i takových drobností, jako je osvěžující déšť, barvící se listí na stromech, padající sníh, rozkvétající stromy, zlátnoucí obilí...
Mimochodem, také máte pocit, že se tyhle krásné maličkosti opakují snad čím dál rychleji? Že rok jako by měl méně dní než 365, měsíc méně než 30 dní (a únor tím opravdu nemyslím), týden méně, než 7 dní...

Putování s bobrem - díl V.

29. srpna 2016 v 17:02 Výlety
Po náročném výstupu na Passauer Hütte jsme si naordinovali odpočinkový den. Nebyla bych to já, abych zvládla nic nedělat, a proto jsme jeli alespoň na krátkou procházku zvanou Heilkräuter-Alpenblumenweg. Pod tímto složitým označením se skrývá kratičká trasa plná alpských bylinek a květin.



Hned u vstupu jsme si ve vitríně vzali knížku s podrobným popisem jednotlivých rostlin, včetně jejich léčivých účinků a příadného zpracování. Samozřejmě bylo zakázáno na tomto místě cokoli trhat. Většinu z uvedených bylyn bylo ale možné nalézt kdekoli na loukách. Značnou část z nich je i možno sbírat.


Tato rostlinka jménem pupava bezlodyžná je však v Rakousku přísně chráněná. V jednom z obchůdků s dárkovým zbožím se mi ale podařilo koupit semínka, tak uvidíme, jak budu v pěstování úspěšná.

Kromě květin a bylinek jsme se opět, i s bobrem, kochali výhledem do údolí, tentokrát doplněným i o vodní nádrž.





Putování s bobrem - díl IV.

25. srpna 2016 v 20:49 Výlety
Dnes jsme se rozhodli absolvovat celodenní túru z Leogangu k Passauer Hütte. Bylo nám doporučeno vyjít co nejdříve ráno. Proto jsme už v 8:00 vycházeli z parkoviště a mířili lesem vzhůru k našemu cíli.


Ráno v horách bylo nádherné. Kochali jsme se mlhou, kterou protínaly sluneční paprsky.




Passauer Hütte je chata vystavěná ve výšce 2033 m. n. m., ke které do dnes nevede žádná lanovka a veškeré zásoby sem musí být vynášeny lidmi. Zároveň je to místo, které je výstupním bodem horolezců, mířících na nejvyšší body.



Když jsme si mysleli, že už jsme na vrcholu, zjistili jsme, že šeredně mýlíme. Chata je ta tečka nahoře. Pokračovat jsme museli cestičkou, vysekanou ve skále. Odměnou nám byl nádherný výhled na všechny strany.



Po odpočinku a občerstvení jsme se vydali zpět. Jelikož jsem nechtěla jít stejnou cestou, přemluvila jsem manžela, abychom šli druhou stranou hřebenu. Kdybych věděla, co nás čeká, nikdy bych jej nepřemlouvala. Poté, co jsme přešli kamenné pole, jsme museli vylézt po sklále za pomoci lan až k místům, kde už na pomoc nebyla ani ta lana. Držet jsme se mohli jen špičatých výběžků skal. Takto jsme velice pomalu pokračovali dál. Jestliže jsem měla po výstupu na chatu pocit, že jsem překonala sama sebe a hned jsem to psala rodičům, po absolvování 2km výstupu na další vrchol, kdy jsem se viděla rozplácnutá na některém z dalších skalních výběžků, jsem již neměla sílu psát cokoli. A to nás ještě čekal 6km prudký sestup do údolí. Adrenalin ze mě začnul vyprchávat hned ve chvíli, kdy situace přestala být nebezpečná. Místo něj nastoupila bolest kolene, následovaná bolestí všeho, co bylo spojené s chodidly, lítky, nakonec i stehny. Jediný, kdo se celou dobu pohodlně nesl v kapse mé bundy a byl vysmátý, byl bobr :)


Po dnešku mám před horami ještě větší respekt a pokoru než doposud. Několikrát během dne jsem si vzpomněla na heslo, které je vytištěno na turistické mapě "Respektiere diene Grenzen" - "Respektuj své hranice". Byly chvíle, kdy jsem před očima viděla článek v místním plátku s titulkem: Čeští turisté přecenili své síly a zřítili se do údolí. Nebo: České turisty, jenž přecenili své schopnosti, musel ze skály svážet vrtulník. Naštěští jsme vše zvládli a máme spoustu krásných zážitků :)

Putování s bobrem - díl III.

24. srpna 2016 v 19:11 Výlety
Nedá mi to, abych se s Vámi nepodělila o zážitky z místní gastronomie. Včerejší večeře, stejně jako každá jiná tady, byla naprosto dokonalá. Skládala se z 5 chodů:

1) studený salátový bufet
2) polévka - houbové latté
3) teplý předkrm - domácí nudle s mletým jehněčím masem od místního sedláka
4) hlavní chod - v mém případě waller (obrovská ryba, český název bohužel neznám) s quinoou (merlík čilský), Leogangským chorizem, řeřichou a divokými bylinkami. Hlavní chod v případě manžela tvořilo telecí maso od místního farmáře na květové medu a pepři, doplněné špenátem a zelenými rajčaty s bramborovou pěnou
5) dezert - čokoládové soufflé s místními brusinkami a popkornovou zmrzlinou

Kdo by měl stále málo, měl možnost vi vybrat z široké nabídky sýrů opět od místních farmářů

Necháte se inspirovat?
Jistě uznáte, že po takové náloži byla procházka naprosto nutná. Bobra jsme již nechali spát a prošli jsme se sami.


První den ve škole

24. srpna 2016 v 18:48 Téma týdne
Když nadešel předvečer prvního dne mé školní docházky, moc jsem se těšila. Paní učitelkou mi měla být sousedka z ulice, která byla již důchodového věku a znala jsem ji od dětství. Namotivovaná rodiči a v doprovodu ne je jich, ale i babičky a dědy, jsem jsem učinila ten zásadní krok ve svém životě. Na záda jsem si vzala aktovku a poprvé překročila práh třídy, v níž jsem měla nabýt v následujících deseti měsících spoustu nových znalostí.
Díky mamince své kamarádky ze školky, jenž tam dělala uklízečku a jejímu dědovi, který zde působil jako školník, jsem měla školu celkem dobře prozkoumanou. Přesto to bylo toho dne úplně jiné. Místnost byla plná dětí, které jsem již znala, ale i dětí, které jsem viděla poprvé. Všechny doprovázeli rodiče. Paní učitelka nás uvítala a se zaujetím líčila, jak se budeme učit číst, psát a počítat, budeme kreslit, cvičit, zpívat... Zdálo se to jako něco naprosto skvělého. Během necelé hodiny jsem již cupitala domů s úsměvem od ucha k uchu.
Doma jsem dala aktovku do pokojíčku a šla se posadit za rodiči ke kulatému kuchyňskému stolu. V tu chvíli to přišlo... Maminka se mě zeptala: "Tak jak se těšíš zítra do školy?" Vytřeštila jsem oči: "Vždyť jsem tam byla dneska!" Teď pro změnu nechápala maminka: "Tam teď ale budeš chodit každý den." oznámila mi suše. "Následujících minimálně 13 let." přisadil si táta. "Každý den? To jako už nepůjdu do školky?" byla jsem z toho zmatená. "Ne, co bys tam dělala, teď už jsi velká, už budeš chodit do školy." vysvětlila mi maminka. "Ale... ale to už neuvidím paní učitelku Konečnou?" Paní učitelka Konečná byla tou nejlepší paní učitelkou, kterou si ze svého dětství pamatuji. Byla vždy milá a hrála si s námi, což pro mě bylo v danou dobu bezesporu velmi důležité :)
Ten večer jsem tohle kruté zjištění obrečela.
Jakkoli se Vám, milí čtenáři, můžu zdát jako magor, tak nejsem. Nebo ne víc, než je nutné pro přežití :) Základní školu jsem nakonec zvládla bez újmy, stejně jako střední i vysokou. Nikdy ale nezapomenu na ten šok, že do školy opravdu budu chodit každý den.

Putování s bobrem - díl II.

23. srpna 2016 v 18:08 Výlety
Dnes jsme absolvovali túru se skvělým průvodcem, majitelem a zakladatelem hotelu Riederalm, panem Herbstem. Všichni, kteří jsme se chtěli zúčastnit, jsme měli sraz v 9:00 v recepci. Následoval krátký přesun auty na parkoviště, odkud vychází trasa k Brinbachloch. Odtud jsme pokračovali pěšky do kopce. Při pravidelných zastávkách jsem se dozvěděli celou řadu zajímavostí o okolí.

Pohled do údolí

Pohled k tomu, co nás čeká

Blížíme se k cíli. V dáli můžete vidět ty zdatnější z naší skupiny.

Foto-zastávce u vody jsem nemohla odolat :)

Cíl máme na dosah!

Dočkali jsme se!!! Vystoupali jsme do výšky 1291 m. n. m., kde jsme mohli ochutnat vodu tekoucí přímo z ledovce.

Cestou jsme se mimo jiné dozvěděli, že z nedalekého ledovce se těžil led, který byl dopravován skluzavkami do údolí, kde byl nakládán na vlak na jednom z 5 nádraží, které se v Leogangu, jakožto jedné z nejdelší obcí Rakouska, nacházejí. Odtud byl dovážen do pivovaru v Mnichově.

Bobr byl samozřejmě s námi a na ledovcové vodě si také pochutnal :)


Posledním pohledem na mohutné sklály jsme náš výlet ukončili a zamířili zpět do hotelu.

Odpoledne jsme relaxovali u bazénu. I bobr se koupal :)

Krásný pozdrav ze sluncem zalitých Alp posílá
Vaše Karla

Putování s bobrem - díl I.

22. srpna 2016 v 14:48 Výlety
Konečně jsme se i my dočkali dovolené. Vyrazili jsme do mého oblíbeného Rakouska. První den jsme nechtěli nic přehánět. Nahrávalo tomu i zamračené počasí, které v kombinaci se skalami tyčícími se vysoko na loukami, působilo respekt.


Z hotelu Riederalm v Leogangu jsme se vydali rovnou do obchodu, abychom si koupili na cestu vodu. Kromě vody jsme se ale seznámili i s bobrem, kterého jsme se rozhodli vzít s sebou na nenáročnou trasou směrem k chatě Reiteralm, pak Maureralm a zpátky přes místní část Hütten až do Rainu, kde je náš hotel.


Tohle je náš bobr, seznamte, následujících pár dnů budeme putovat s ním.


I bobr se nemohl výhledu do údolí nabažit.




Ochutnali jsme maliny, ostružiny i brusinky.



I kamarádky jsem potkala :)

Ušli jsme celkem 10km, to nám na první den opravdu stačilo :)



Karliny tyčinky

20. srpna 2016 v 9:47 Pečení
Při kontrole zásob v lednici jsem objevila jedno listové těsto těsně před datem spotřeby. Podobně na tom byla slnina a sýr. Kombinace všechno a k tomu jednoho rozšlehaného vajíčka byla výborná! Výsledkem jsou Karliny tyčinky ze zbytků :) Hned bylo večer u televize co mlsat.


Dobrou chuť!

Páteční podvečer

20. srpna 2016 v 9:23 Výlety
Páteční odpoledne a podvečer je nejlepší strávit něčím pohodovým. Vyrazila jsem opět do lesa. Původně jsem chtěla nasbírat nějaké šišky, jeřabiny a další krásné věci, které bych mohla využít pro výrobu podzimních dekorací. Houby měly být okrajovou záležitostí. Hned, když jsem ale do lesa vkročila, jsem uviděla první houby. Takže přírodniny na ozdůbky jsem musela odložit na příště.




Klidný podvečer na louce

17. srpna 2016 v 17:52 Výlety
V práci je to občas náročné a je třeba se odreagovat v přírodě. Záplava lučních kytek mi byla dnešním balzámem na nervy.



Krásný večer!
Karla

Služební cesta nebo výlet?

17. srpna 2016 v 17:24 Téma týdne
Již několik let pracuji na zákaznickém servisu jedné mezinárodní společnosti, zabývající se výrobou dílů pro automobilový průmysl. Jednoho dne jsem ve své poště objevila pozvánku na informativní schůzku nebo jakési školení u zákazníka XY. Tato schůzka se měla konat v jednom německém městě, vzdáleném od mé práce přes 800km a měla trvat pouhé dvě hodiny. Ačkoli se to může zdát jako sebe větší hloupost, této schůzky jsem se musela, na základě přání svého nadřízeného, zúčastnit. V den odjezdu jsem přišla do práce, abych udělala nejnutněší a předala agendu své kolegyni. Kolem desáté hodiny dopoledne jsem vyjela. Na místo jsem dle svých propočtů a předchozích zkušeností měla dorazit kolem 18:00.

První komplikace přišly, jak už tomu na D1 bývá, u Rousínova ve směru na Brno. Kolona se hýbala pomalu, ale naštěstí stále jela. Projela jsem spoustou zúžení, až jsem se dostala k 74. km. Z ničeho nic jsem před sebou viděla kamion, kličkující po dálnici ze strany na stranu, náraz, prach a odlétavající kusy plastů, sypající se náklad... Dupla jsem duchapřítomně na brzdy a pustila varovná světla, stejně jako spousta další aut přede mnou i za mnou. Nehoda zablokovala dálnici na dlouhé tři hodiny. Bohužel musel přiletět i vrtulník, 4 hasičská auta, sanitky, policie... Po čekání na zprůjezdnění alespoň jednoho jízdního pruhu, jsem mohla pokračovat v cestě. Nutno říci, že s mnohem větší opatrností.

Bylo to náročné a únavné. Poprvé od maturity jsem pila Red Bull v naivní představě, že mi pomůže víc než káva. Ani vysoká škola si u mě zvýšené dávky kofeinu nevyžádala. Do cíle jsem se dostala o půl jedenácté večer.

Ráno jsem absolvovala školení, následně dvě schůzky, přičemž se každá odehrávala na jiném místě tohoto nemalého města. Alespoň jsem neměla výčitky, že firma platí cestu a nocleh jen kvůli 2 hodinám stráveným v přednáškovém sále. Kolem půl třetí jsem měla vše vyřízeno a mohla zamířit zpět do Česka. Naštěstí byla cesta klidná. Domů jsem dorazila po desáté hodině večer.

Celkové skóre - za 2 dny najeto 1650 km - uznávám, dá se zvládnout i víc, čas strávený v autě - 20 hodin. Samomluva, kterou jsem začínala trpět přešla po horké sprše Usmívající se

Následující den jsem šla vyúčtovat tuto svoji cestu. Z diet mi bylo strženo 25%, protože jsem se nasnídala v hotelu. Za oba dny mi bylo započítáno jako odpracovaných pouze 8 hodin, zbytek šlo z mého volného času.

Zkusme tedy změnit názor na služební cesty Usmívající se


1) Pokud trváme na tom, že se jedná o služební cestu, pak striktně dodržujme 8 hodinovou pracovní dobu. Firmu to bude stát 3 dny mé absence, místo 1,5, s tím souvisí náklady na jeden nocleh navíc a samozřejmě i vyšší cestovní náhrady. To se přece vyplatí víc, než nechat zaměstnance, aby si tyto hodiny mohl vybrat formou pozdějšího příchodu v rámci flexibilní pracovní doby Mrkající

2) Pokud hodláme firmě ušetřit náklady, nepovažujme to za služební cestu, nýbrž výlet, přičemž nám může být ctí, že jsme byli vybráni reprezentovat společnost, pro kterou pracujeme.

Do budoucna se zamyslím nad tím, kterou ze dvou možností zvolím Úžasný

Dort pro babičku

14. srpna 2016 v 20:37 Dorty
Babičku jsem k letošním narozeninám obdarovala, mimo jiné, jak taky jinak, dortem. Tento byl s tvarohovo limetkovým krémem.


Dort k 1. narozeninám

14. srpna 2016 v 20:23 Dorty
Dnes jsme slavili 1. narozeniny mé sestřenice. Jako obvykle ode mě nesměl chybět dort. Tentokrát kakaový s ananasovým krémem. Pustila se do něj okamžitě.


Cinnabon - šťavnatí škořicoví šneci

8. srpna 2016 v 18:29 Pečení
Tuhle dobrůtku jsem ochutnala poprvé ve Vídni. A jelikož se mi nechtělo čekat na další návštěvu Vídně, našla jsem si recept.


Na kytuné těsto budeme potřebovat:
700g hladké mouky
1/2 kostky droždí
1/2 lžičky soli
200ml vlažného mléka
2 vejce
100ml vody
70g cukru moučka
70ml oleje

Těsto zpracujeme a necháme kynout 3 hodiny

Než těsto vykyne, připravíme si náplň:
190g hnědého cukru
120g rozpuštěného másla
2-3 lžičky skořice

Vyválíme vykynuté těsto na 3-4mm silný plán a natřeme na něj náplň. Je důležité ji rozetřít i do krajů. Pak zavineme do rolády a tu krájíme na 3-4cm silná kolečka, které klademe do pekáče vyloženého pečícím papírem a vymazaného tukem, řezem dolů. Necháme dál 20min. kynout přikryté potravinářskou fólií.


Pečeme na 180°C 20-30min. dokud nezezlátnou. Před vytažením z trouby potřeme rozpuštěným máslem.

Během pečení si připravíme polevu, kterou následně upečené, ještě horké šneky potřeme:
60g másla pokojové teploty
120g sýru typu žervé
100g moučkového cukru
1 balení vanilkového cukru


Dobrou chuť Vám přeje
Karla



Procházka lesem

7. srpna 2016 v 20:07 Výlety
Původně jsme se vydali na túru z Tesáku na Kelčský javorník. Bohužel jsme trasu neměli nastudovanou, a tak jsme museli improvizovat. Počáteční stoupání do prudkého kopce se nám ani trochu nelíbilo. Pauzu jsme si udělali u kamenných mohyl.


Hrdla jsme svlažili vodou a mohli jsme pokračovat dál.




Nakonec se z túry stalo opět houbaření. Byli jsme nuceni předčasně sníst svačinu, abychom uvolnili místo v batohu. Tentokrát to nebylo hlednání, ale sbírání a vybírání si. Sotva jsme se sehnuli k jedné houbě, uviděli jsme desítky dalších. Na večeři jsme měli samozřejmě houbovou omáčku, ostatně jsme si ji po 10km zasloužili :)

Krásný nedělní večer přeje
Karla

Naše sobotní houbaření

6. srpna 2016 v 19:32 Výlety
Počasí je jako stvořené pro houbaření, tak jsme se vydali do lesa i my. U každé lesní cesty stálo několik aut, takže jsme měli problém s parkováním a pomalu se nám vytrácela naděje, že vůbec něco najdeme. Nejsme totiž rozhodně typiční houbaři, jelikož jsme nevyrazili brzy ráno, ale až kolem poledne. Přesto jsme po pár krocích v mokrém listí objevili první babky. Nekonec jich bylo tolik, že by na ně člověk mohl jít s nůší. Bohužel většina z nich byla obydlena červy. Pár zdravých kousků nakonec prece jen skončilo v naší plátěné tašce.


Po dvou hodinách strávených skláněním se nad hnědými kloboučky jsme zjistili, že jsme se ztratili. Díky dobrému signálu a chytrému telefonu mého manžela se nám podařilo nabrat správný kurz a zamířit k autu. Tentokrát už ne listnatým lesem, nýbrž jehličnatým. Tam jsme konečně našli naše nejkrásnější úlovky - krásné velké a zdravé suchohřiby. Má radost nebrala konce, když jsem zaklekla ke třem krásným pravákům. Konce ale bohužel nabrala, jelikož jsem pro jistotu ochutnala - hádáte správně, byly to tři krásní hořčáci :) Ušli jsme celkem 6km a moc jsme si to užili.
Krásný sobotní večer všem přeje Karla :)

Kynutý švestkový koláč

3. srpna 2016 v 20:22 Pečení
Při dnešním nákupu jsem narazila na švestky v akci. Jelikož cena odpovídala kvalitě, bylo nutné je hned spotřebovat. Alespoň jsme měli dezert po večeři :)


Na kvásek jsem potřebovala:
1 hrnek plnotučného mléka
42g droždí
špetka soli
špetka cukru
Mléko jsem ohřála v rendlíku a přidala jsem další ingredience.

Když kvásek vzešel, přidala jsem jej k:
100g cukru
200g polohrubé mouky
200g hladké mouky
1/2 hrnku oleje
1 celé vejce
1 žloutek

Těsto jsem zpracovávala, dokud se nepřestalo lepit na stěny mísy. Dala jsem jej na teplé místo, přikryla utěrkou a nechala hodinu kynout. Po vykynutí jsem těsto rozprostřela na vymazaný a moukou vysypaný plech a pokryla nakrájenými, vypeckovanými švestkami. Celé dílo jsem posypala drobenkou a dala péct, dokud povrch nezezlátnul.

Dobrou chuť Vám přeje Karla :)