Čas

2. srpna 2016 v 20:21 |  Téma týdne
Když si po náročném pracovním dni, a že dnešek náročný byl, konečně sednu na balkon. Všechno napětí ze mě spadne. Jsem doma. Všechny starosti nechávám stranou a nechám doušek bílého vína pohladit mé chuťové pohárky. Monitor počítače, na který jsem upírala zrak celý den, měním za knihu. Vydržím tak téměř hodinu, až do doby, než se začne šeřit. Co naplat, je srpen a dny se zase začínají krátit. Čas tak neskutečně letí. Když jsem tuhle větu slýchala od svých prarodičů a rodičů, nechápala jsem, co tím myslí, protože jsem se v danou chvíli nemohla dočkat až… budou prázdniny… bude škola… budu na střední… budu na vysoké… budu si konečně sama vydělávat… až…až…až… Rozhlédnu se po obývacím pokoji a vidím kolem sebe na fotky, kde je zobrazeno mnoho z mého života. Nejprve padne můj zrak na dědův portrét. Děda se na něm usmívá, je šťastný. V pozadí za ním se tyčí vrcholky Alp. Ano, čas opravdu letí. Co bych teď dala za to, abych s ním mohla ještě jednou mluvit, abych jej mohla ještě jednou obejmout… chtěla bych mu toho tolik říct! Ale v tomto případě čas již bohužel vypršel. Zůstávají vzpomínky. Nahrává jim i několik listů notového zápisu, vlastnoručně psaných právě dědou, které jsou a pro vždy budou zobrazením jeho dokonalého hudebního talentu, jenž visí zarámované na zdi. Proto od dnešního dne, kdy si již po několikáté uvědomuji plynutí času naplno, nebudu věci odkládat :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cecílie Cecílie | Web | 3. srpna 2016 v 13:38 | Reagovat

Hezký článek. Toto zobrazení je o někom, má význam.

2 karlakarla1 karlakarla1 | Web | 3. srpna 2016 v 18:35 | Reagovat

Děkuji :) Prarodiče nám dávají mnohem víc, než si můžeme vůbec v dětství uvědomit. Docenit to zpravidla dokážeme až v dospělosti :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama