Služební cesta nebo výlet?

17. srpna 2016 v 17:24 |  Téma týdne
Již několik let pracuji na zákaznickém servisu jedné mezinárodní společnosti, zabývající se výrobou dílů pro automobilový průmysl. Jednoho dne jsem ve své poště objevila pozvánku na informativní schůzku nebo jakési školení u zákazníka XY. Tato schůzka se měla konat v jednom německém městě, vzdáleném od mé práce přes 800km a měla trvat pouhé dvě hodiny. Ačkoli se to může zdát jako sebe větší hloupost, této schůzky jsem se musela, na základě přání svého nadřízeného, zúčastnit. V den odjezdu jsem přišla do práce, abych udělala nejnutněší a předala agendu své kolegyni. Kolem desáté hodiny dopoledne jsem vyjela. Na místo jsem dle svých propočtů a předchozích zkušeností měla dorazit kolem 18:00.

První komplikace přišly, jak už tomu na D1 bývá, u Rousínova ve směru na Brno. Kolona se hýbala pomalu, ale naštěstí stále jela. Projela jsem spoustou zúžení, až jsem se dostala k 74. km. Z ničeho nic jsem před sebou viděla kamion, kličkující po dálnici ze strany na stranu, náraz, prach a odlétavající kusy plastů, sypající se náklad... Dupla jsem duchapřítomně na brzdy a pustila varovná světla, stejně jako spousta další aut přede mnou i za mnou. Nehoda zablokovala dálnici na dlouhé tři hodiny. Bohužel musel přiletět i vrtulník, 4 hasičská auta, sanitky, policie... Po čekání na zprůjezdnění alespoň jednoho jízdního pruhu, jsem mohla pokračovat v cestě. Nutno říci, že s mnohem větší opatrností.

Bylo to náročné a únavné. Poprvé od maturity jsem pila Red Bull v naivní představě, že mi pomůže víc než káva. Ani vysoká škola si u mě zvýšené dávky kofeinu nevyžádala. Do cíle jsem se dostala o půl jedenácté večer.

Ráno jsem absolvovala školení, následně dvě schůzky, přičemž se každá odehrávala na jiném místě tohoto nemalého města. Alespoň jsem neměla výčitky, že firma platí cestu a nocleh jen kvůli 2 hodinám stráveným v přednáškovém sále. Kolem půl třetí jsem měla vše vyřízeno a mohla zamířit zpět do Česka. Naštěstí byla cesta klidná. Domů jsem dorazila po desáté hodině večer.

Celkové skóre - za 2 dny najeto 1650 km - uznávám, dá se zvládnout i víc, čas strávený v autě - 20 hodin. Samomluva, kterou jsem začínala trpět přešla po horké sprše Usmívající se

Následující den jsem šla vyúčtovat tuto svoji cestu. Z diet mi bylo strženo 25%, protože jsem se nasnídala v hotelu. Za oba dny mi bylo započítáno jako odpracovaných pouze 8 hodin, zbytek šlo z mého volného času.

Zkusme tedy změnit názor na služební cesty Usmívající se


1) Pokud trváme na tom, že se jedná o služební cestu, pak striktně dodržujme 8 hodinovou pracovní dobu. Firmu to bude stát 3 dny mé absence, místo 1,5, s tím souvisí náklady na jeden nocleh navíc a samozřejmě i vyšší cestovní náhrady. To se přece vyplatí víc, než nechat zaměstnance, aby si tyto hodiny mohl vybrat formou pozdějšího příchodu v rámci flexibilní pracovní doby Mrkající

2) Pokud hodláme firmě ušetřit náklady, nepovažujme to za služební cestu, nýbrž výlet, přičemž nám může být ctí, že jsme byli vybráni reprezentovat společnost, pro kterou pracujeme.

Do budoucna se zamyslím nad tím, kterou ze dvou možností zvolím Úžasný
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dáša F. Dáša F. | Web | 17. července 2017 v 12:43 | Reagovat

Tak to je hustýýý. Asi bych podruhé také již nevyjela. Takové soustředění na cestách a jakože ve svém volnu? No, to fakt nechápu.
Hezké dny. D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama