Září 2017

Bramborové placky

Neděle v 11:01 Sladké
Ráda vzpomínám, jak jsem jako dítě jezdila s mamkou každý pátek vlakem na návštěvu k prababičce a pradědečkovi. Byla to taková naše tradice. Milovala jsem to roztomilé malé nádraží na vesnici, jeho specifickou vůni a jízdní řády nalepené na otočných válcích. Sbírala jsem dřevěné jízdenky, abych si s nimi později mohla hrát. Nádražní budovu obklopovala kaštanová alej, kde jsem každý podzim sbírala materiál na výrobu zvířátek. Babička na nás vždy čekala s nějakou dobrotou. Buď to byly palačinky, roláda nebo bramborové placky s povidly. Ty jsem nikdy jinde, než právě u prababičky nejedla. A protože mi to upršené podzimní počasí, které panuje za okny, připomnělo právě tyhle návštěvy, rozhodla jsem se, že se do placek pustím.


Z vařených brambor, polohrubé mouky, vejce a špetky soli jsem udělala bramborové těsto, které jsem rozválela na plát o tloušťce asi 0,5cm a vykrajovala jsem sklenicí kolečka, která jsem nasucho smažila na pánvi. Babička je smažívala přímo na plotýnce, ale to bych s plynovým sporákem nedokázala :-)


Babička placky servírovala s povidly a cukrem. Já jsem přidala jablíčka nakrájená na kostičky, dušená s trochou citronové šťávy, skořice a cukru. Nejlépe chutnají ještě teplé.

Děláte je také?
Jaké jsou vaše vzpomínky na prarodiče a praprarodiče?
Hezkou neděli, Karla

Háčkovaný polštář

17. září 2017 v 19:43 Tvoření
Počasí, které panuje venku, vyloženě vybízí k zachumlání pod deku. A protože k dece se hodí i heboučký polštář, rozhodla jsem se jeden si uháčkovat. Do galanterie jsem přišla s tím, že chci tu nejvíc hebou a chlupatou vlnu. Musela jsem začít hned, protože jsem se moc těšila, až se budu moci poprvé k novému polštáři přitulit.


Zabralo to pár hodin a výtvor byl na světě. Zapíná jsem vyřešila hnědými knoflíčky, každý je jiný a právě i díky nim je tenhle polštář skutečný originál :-)


V obchodě jsem neodolala okrasným dýním, nesmí u nás doma chybět žádnou sezonu. Jen dýně Hokaido dlouho jako dekorace sloiužit nebude. Již v týdnu se promění v lahodnou polévku.


Přeji vám krásný nedělní večer,
Karla

Podzimní ladění

10. září 2017 v 16:46 U nás doma
Podzimní nálada mě dnes úplně ovládla. Tohle roční období mám moc ráda. Měla jsem to tak vždycky, dokonce i jako školou povinné dítě. Svým způsobem jsem se těšila na začátek školního roku. Do školy a na učení jsem se při tom netěšila. Šlo mi spíše o to, že opět nastal nějaký režim a dny dostaly znovu řád. Podzim je pro mě obdobím rodinné pohody. Těšila jsem se na září zalité sluníčkem, což se tento víkend daří. Těším se, jak se venku začnou barvit lístky stromů a keřů, těším se i na deštivé víkendy, kdy budeme sedět doma u hrnku horkého čaje a jablečného koláče. Těším se na procházky spadaným listím...


Mé podzimní rozpoložení se projevilo i na obýváku, který jsem převlékla do podzimního kabátku.



Zelené závěsy jsem nahradila hnědými, běhoun na konferenčním stolku vystřídal světlý a dokonce i svíčky už pomalu začínám měnit za krémové, béžové nebo hnědé.


Již delší dobu jsem pokukovala po opletených hrníčkách. Moc se mi líbí a na nadcházející se skvěle hodí. Protože máme ale hrníčků spousty, rozhodla jsem se jednomu svému oblíbenému kafíčkovému šálku svetřík uháčkovat. S pletacími jehlicemi mi to totiž nejde tolik od ruky.



Krásný nedělní podvečer, Karla

Kotlíkový guláš aneb nová tradice

3. září 2017 v 17:14 Všední dny
Včera rodiče v naší rodině založili novou tradici. Nebo ji spíš přemístili ze Slovenska, kde se dlouho udržovala, a oprášili. Tou tradicí je kotlíkový guláš, který jsme vařili na chatě. No, vařili... nebudu si přivlastňovat jakýkoli podíl na celé akci, o vše se postaral pán "domu". Trpělivě krájel 3kg masa a 2kg cibule a s láskou a nadšením 4 hodiny míchal, udržoval oheň a snad si to i užíval, jako my ostatní.


Po celotýdenním shonu to byl balzám na duši, pozorovat dešťové kapky, které zůstaly na lístkách i jehličí po večerní bouřce, dýchat vlhký vzduch provoněný přírodou, lesem, ale také nasávat vůni ohně, vařícího se guláše...


Celé posezení jsme zahájili přípitkem na počest našich otců a dědů. Téměř všichni dědové, pro rodiče otcové, mají v létě nějaké výročí, narozeniny nebo alespoň svátek. Připili jsme si domácím bylinným likérem, který rovněž tradičně každý rok vyrábí rodiče z vlastních bylin. Byla to krásná a dojemná chvíle, která ve mně vyvolávala podobný pocit, jak Štědrý den. Byl to smysluplně strávený čas s blízkými lidmi a věřím, že rok od roku bude počet lidí, kteří se z rodiny budou účastnit, růst.


Než byl hotový guláš, povídali jsme si, pochutnávali jsme si na koláči, který upekla mamka, i na koláči, který nám poslala babička, která se díky nemoci nemohla zúčastnit. S mamkou jsme plánovaly naše podzimní tvoření, na které se už moc těším.


Mami, Same, děkujeme, bylo to skvělé! A na guláši jsme si pochutnávali i dnes :-)



Jaké tradice se udržují ve vašich rodinách? Máte nějaké speciální rituály?

Hezké nedělní odpoledne, Karla