Leden 2018

Polévka z pečených paprik

31. ledna 2018 v 8:00 Sladké
Při sobotním nákupu jsem narazila na krásné červené papriky. Díky nim jsem hned věděla, jaká bude sobotní polévka. Milovníci krémových polévek z ní budou nadšení. Je neobvyklá, ale jemná a moc dobrá.


Polévka je jednoduchá a obsahuje poměrně málo ingrediencí:

3 velké červené papriky
1 na jemno nastrouhaná mrkev
1 na proužky nakrájená cibukla
1 smetana ke šlehání
trocha na jemno nastrouhaného čerstvého zázvoru
pepř
sůl
zeleninový vývar

Papriky jsem ropůlila, zbavila jádřinců, umyla, potřela olejem a dala péct do trouby na 180°C. Průběžně jsem je otáčela a pekla, dokud nezměkly a nezačly se na nich dělat tmavé puchýřky.


Mezi tím jsem v hrnci na oleji orestovala cibulku. Pak jsem přidala mrkev a zázvor. Po chvíli jsem to celé podlila vývarem tak, aby byly ingredience akorát ponořené, a dusila.
Jakmile byly upečené papriky, dala jsem je do mikrotenového sáčku, zavázala a nechala chvíli zapařit. Díky tomu jsem pak mohla lehce oloupat tuhou kůži. Takto očištěné papriky jsem přidala do hrnce s vývarem, mrkví a cibulkou a vše jsem rozmixovala ponorným mixérem. Na závěr jsem přidala smetanu ke šlehání a dochutila solí, pepřem a přidala jsem i trochu chilli.


Podávala jsem s opečeným tmavým toastem, dozdobené petrželkou. Celé dílo bylo hotové během půl hodinky.

Vyzkoušíte také?
Hezký den, Karla

Jabloňová mísa

28. ledna 2018 v 9:35 U nás doma
Jak jsem již zmiňovala, dostala jsem na Vánoce nádhernou masivní mísu z jabloňového dřeva. Celé svátky ji zakrývalo ovoce. Teď jsem se konečně dostala k tomu, abych se s vámi o tu nádheru podělila.


Díky specifické kresbě dřeva je každý kousek originál.


Tvůrce nad ní musel strávit soustu času a já moc děkuji za to, že mám možnost ji mít. Byl to skvělý dárek! Děkuji, Same!


No není dokonalá? Co myslíte?

Pohodovou neděli, Karla

Brusinkové sušenky

25. ledna 2018 v 12:00 Sladké
Ráno po návratu z dovolené jsme doma neměli nic moc k snídani. Do oka mi ale padl přezrálý banán, který ležel v košíčku s ovocem a také jsem si vzpomněla na čerstvé brusinky, které jsem si přivezla z Rakouska. S přidáním pár další ingrediencí jsem vykouzlila sušenky, po kterých se jen zaprášilo.


A co jsem všechno potřebovala?

1 rozmačkaný banán
1 hrnek ovesných vloček
1 žloutek
1 hrst nasekaných ořechů
1 hrst nasekaných brusinek
trochu javorového sirupu
trochu nalámané čokolády
2 lžíce žitné mouky
1 lžičku prášku do pečiva
špetku soli
kůra z pomeranče

Myslím ale, že je úplně jedno, čím si sušenky dochutíte, není na nich absolutně co zkazit.


Vše bylo hotové za chviličku a mohli jsme snídat. Čerstvé brusinky dodaly sušenkám šťavnatost a svěžet. Protože jsou u nás ale poměrně těžko k dostání, myslím, že by podobnou službu udělaly i borůvky.


Dáte si? Na snídani nebo raději odpoledne ke kafíčku?
Pohodový den, K.

Zimní dovolená v Radstadtu

23. ledna 2018 v 12:00
Dočkali jsme se jí! Naší zimní dovolené! Stejně jako vloni jsme odjeli na pár dnů do rakouského Radstadtu. Cestou jsme byli zklamaní malým množstvím sněhu. Prakticky celou cestu jsme pozorovali místo zasněžených hor hnědozelené louky. Čím více jsme se ale k Radstadtu blížili, tím méně trávy a více sněhu všude kolem nás. Čím více do hor jsme jeli, tím krásněji mi bylo. I když jsem celou cestu řešila pracovní věci, řešily se mi při tom pohledu nějak lépe.


První den našeho pobytu jsem si užívala dárku, který jsem dostala k narozeninám od svého manžela - "Mlsání na okruhu 4 vrcholů". Můj den začínal v osm hodin ráno u stanice lanovky Reiteralm. Zde jsem se potkala s horským průvodcem Gerhardem a organizátorkou Christine. Vyjeli jsme lanovkou mezi prvními. Jelikož celou noc sněžilo, sjezdovky byly neupravené, zapadené čerstvým prašanem. Bylo úžasné brázdit naprosto prázdný svah, po kolena ve sněhu. Po dvou jízdách jsme měli první zastávku dne. Dopřáli jsme si snídani v příjemném hotelu s dokonalým výhledem do údolí. Snídani jsme završili sklenkou sektu a jeli jsme dál.


Díky průvodci jsem měla možnost lyžovat i ve volném terénu, mimo sjezdovky, avšak stále po vyznačených trasách. Po celou dobu jsem měla jedinečnou příležitost naslouchat radám profesionála a vypilovat tak stoji lyžařskou techniku. To už jsme ale zastavovali na druhém horském vrcholu, na Hochwurzenu, kde nás v příjemné hospůdce čekal vývar s velkým sýrovým knedlíčkem.


Následovala další dávka lyžování. Projeli jsme vedli tratě, na níž vrcholí přípravy na noční slalom ve Schladmingu, který se pojede 23. ledna. Přípravami na tento závod žije momentálně celá oblast a není divu. Sami jsme se jej v pozici diváků několikrát účastnili a musím říct, že to byl nezapomenutelný zážitek. Celou trať jsme si prohlédli ještě z lanovky, když jsme vyjížděli na Planai, kde nás čekal oběd. Pochutnali jsme si na jehněčích kotletkách na zelených fazolových luskách s anglickou a pečených bramborách. Celý dojem z jídla podtrhlo výborné červené víno.


Z posledního, 4. horského vrcholu niás vyhnal zesilující vítr, kvůli kterému byly postupně uzavírány nejvýše položené sjezdovky a vypínány lanovky. Sjeli jsme tedy do střediska Haus im Ennstahl. Zde se nám dostalo vřelého přijetí. Pochutnali jsme si na posledním chodu dne - hovězí tatarák, sýry, pizza, uzené maso a domácí pečivo. Vše doplněné bílým vínem. Jako dárek jsem si z celé akce přivezla kromě skvělých zážitků také balíček regionálních dobrot a perníkové srdce.

Budete-li někdy mít příležitost se téhle akce zúčastnit, můžu vřele doporučit! Měla jsem tu čest být jejím úplně prvním účastníkem v historii. Děkuji nejen manaželovi za skvělý dárek, ale také Gerhardovi a Christine, kteří byli skvělými společníky, instruktory a parťáky.

Pohodový den, Karla

Oslava

21. ledna 2018 v 9:41 Slané
Dlouho jsem se nedostala k napsání článku, protože jsme měli nabitý program. Do práce jsem musela hned 2. ledna. I v tomto roce zatím trávím všchny pracovní dny na Slovensku a domů jezdím až v pátek. Volný čas se tak smrskává na dva dny v týdnu. Hned druhý lednový víkend se v kalendáři opět ukázalo TO datum. Přesně TO, které vždy přinese změnu v číslici udávající můj věk. A to znamená pozvat celou rodinu na příjemné posezení. Již jsme upustili od zvaní k obědu, které v naší rodině byly dříve velice populární. Mohla jsem se tedy více soustředit na drobné pohoštění.


Servírovala jsem na dřevě a břidlici. Do těchto materiálů jsem se zamilovala. Kulatý kmen, který vidíte v pravo, jsem dostala k Vánocům od manžela. Je k dostání v obchodě a já ho prostě musela mít. V levo pak můžete vidět nepravidelný kmen, na něm očividně zapracoval zub času, díky čemuž získal úžasnou strukturu, ten mi dali rodiče. No a co jsme to vlastně všechno připravili?


Ovčí sýr, pikantní klobásku, smrkové želé a kanapky. Jedny byly s kozím sýrem a vlašskými ořechy, další pak s mascarpone, polníčkem a kaviárem ze pstruha.


Základem kanapek byly čtverečky z listového těstě. Pužít se ale dají jakékoli slané krekry či sušenky.


Na servírovacích lžičkách, které byly dalším dárkem od manžela, si pak hosté mohli nabídnout pikantní krevetku restovanou na pánvičce do křupava a posypanou pažitkou, uloženou na polníčku. Nesměly chybět ani vejce mimosa posypané květinovou solí.


A nezapomněli jsme ani na klasiku - česnekové jednohubky s vaíčkem a klobáskou nebo klasické chlebíčky.

Vybrali byste si?

Krásnou neděli, Karla


Cesta za sněhem III. Stubnerkogel

7. ledna 2018 v 9:53 Výlety
Poslední den z naší malé dovolené jsme vyjeli lanovkou na Stubnerkogel, do výšky 2251m. Počasí bylo mrazivé, teploměr ukazoval pod -10°C. Po předchozích dvou dnech, kdy bylo kompletně zataženo a sem tam sněžilo, se konečně začlo ukazovat i sluníčko. Po vystoupení z lanovky jsme se octli částečně nad mraky a částečně v nich. Světlo bylo zvláštně rozptýlené a vytvářelo to mystický dojem, jako bychom byi na vrcholku světa.


Vítr rozfoukával drobounké sněhové vločky, které vypadaly ve slunečních paprscích, jako by sněžily třpytky.



Nejkrásnějším zážitkem však byla procházka po visutém lávce, která měří 140m a je ve výšce 28m.



Nakonec jsme se šli zahřát do příjemně vytopené restaurace, kde jsme si dali výborný oběd.

Škoda, že dovolená tak rychle utekla. U nás si místo sněhu a mrazu užíváme teploty obvyklé spíš pro březen. Tak uvidíme, jestli se ještě dočkáme. Poslední dny sleduji předpověď počasí a děsím se toho, že nám sníh roztaje i v Rakousku, a to dřív, než stihneme naši regulérní zimní dovolenou.

Přeji vám krásnou neděli, Karla

Cesta za sněhem II. Bad Gastein

2. ledna 2018 v 19:29
Po výletu na hrad jsme navštívili známé lázeňské město Bad Gastein, které leží ve spolkové zemi Salzburg a žije zde něco málo přes 4000 obyvatel.
Byla jsem ráda, že jsme sem zamířili až večer, protože právě to mělo neopakovatelnou atmosféru. Sněhu byla všude spousta a další vločky, které se na nás shora s lehkostí snášely, se třpytily ve svitu lamp.




Ve ztichlém městě nebyl žádný problém najít známý vodopád, který protéká mezi domy. Hlasitě na sebe upozorňuje již z dálky.


Během procházky začínalo sněžit víc a víc. Bylo to jako v pohádce!


Všimli jste si někdy, jaké je ticho, když sněží (tedy pokud právě nestojíte u vodopádu)? Připadá mi to až mystické. Mám takové chvíle moc ráda. Dokázala bych jen tak stát a dívat se na padající vločky.



Snad jste také nasáli trochu lázeňské atmosféry, ačkoli byla spíše mrazivá, než termální :-)

V posledním příspěvku z naší krátké dovolené se ještě trošku ochladí ;-)

Hezký večer, Karla