Březen 2018

Výlet do Brna

14. března 2018 v 8:00
Ačkoli stále s manželem ještě nejsme úplně zdraví, nechtěli jsme strávit první hezký víkend, který voněl jarem, strávit doma. Protože všude v lese bylo bahno, rozhodli jsme se pro městský výlet. Našim cílem se stalo Brno. Navštívili jsme proslulý Špilberk. Ačkoli Brno poměrně dobře znám, na Špilberku jsme nebyla. Nebo možná ano, ale jako dítě, což si nepamatuji. Mile mě překvapilo, jak je hrad opravený, i to, že všechna nádvoří byla přístupná zdarma.






Počasí bylo skutečně nádherné. Poseděli jsme na lavičce, pozorovali jsme procházející turisty a užívali si první sluneční paprsky. Musím říct, že to bylo jako balzám. Pracovní týdny jsou náročné, o to víc si vážím okamžiků, kdy se můžu zastavit a příjemné okamžiky doslova prožít.

A protože manžel ještě nikdy nebyl na brněnské přehradě, jeli jsme se podívat i tam. Udělali jsme si krátnou procházku, dali si čaj a pak už jsme zpátky domů.


Co jste podnikli vy? Užili jste si první teplý den s vůní jara podle svých představ?

Pohodový týden, Karla

Mých 7 dní

12. března 2018 v 12:00 Všední dny
Když vyhlásila Henrieta, pisatelka blogu Abych nezapomněla, výzvu v podobě sepsání týdeníku, nezúčastnila jsem se, protože jsem měla strach, že nebudu stíhat a nebudu mít co zajímavého psát. Nakonec mi bylo líto, že jsem to vzdala předem. Proto jsem vůbec neváhala, když podobnout výzvu, tentokrát v podobě fotek, vypsala Dáš z blogu Cestou necestou. No fíha... byl to těžší úlol, než jsem čekala. Ani jsem si totiž neuvědomila, že přes týden trávím veškerý svůj čas v práci a do svého dočasného útočiště v seneckém bytě se vracím zpravidla za tmy. Takže když to shrnu, podařilo se mi udělat všeho všudy tři fotky během všedních dní, pokud pominu fotky pracovní.

Pondělí 5.3.
Každé pondělí jezdím svých známých 200km do Trnavy. Každý úsek cesty pro mě má jiný význam. Na benzince v Otrokovicích si většinou kupuji kávu a něco malého k snídani. Při průjezdu Spytihněví si vzpomenu na proslulá vepřová kolena z místí restaurace a také na knížku Kocour Vavřinec a jeho přátelé. Jedním z nich byl totiž kozlík Spytihněv. Když pak odbočuji mezi Uherským Hradištěm a Uherským Brodem na Veletiny, těším se na pohled na Vlčnovský kostel, který se tyčí nad cestou dlážděnou kočičími hlavami a je lemovaný vzrostlými stromy. Přes zimu, když jsem jezdila domů za tmy, se v jeho oknech vždy svítilo a mně to připomínalo jeden díl Broučků. Za Horním Němčím pak jedu do kopce podél louky na fotce. Něčím mě upoutala na první pohled, hned, když jsem tudy jela poprvé, někdy v srpnu. Od listopadu pak každý týden sleduji, jak pohled na ni mění vlivem počasí a ročního období. Zde je má cesta v půlce, následuje hraniční přechod Strání, pár menších vesnic, nájezd na dálnici a pak už jen a jen práce, kolotoč začíná.


Úterý 6.3.
V pondělí mě během dne přepadlo nachlazení a v úterý gradovalo. Hlas vynechával, což zapříčinilo spoustu vtipných situací, především na poradách. Nebyla bych to já, kdybych v práci nezapomněla sprej do nosu. Když vypověděla službu i druhá nosní dírka, překonala jsem svoji lenost a vyrazila do lékárny. Za odměnu jsem si koupila narcisky v květináči. Do pátku se neukázaly... Snad po víkendu překvapí.


Středa 7.3.
Někdo vygumoval fabriku. Nemusím do práce, když tam není, no ne?


Čtvrtek 8.3.
A jsme u toho... nebylo co fotit. Jediný foto materiál, který zaplnil moji paměťovou kartu, byly záznamy neshod ve skladu. Po práci jsem padla do postele a těšila se na svoji páteční cestu domů.

Pátek 9.3.
Opět jsem nefotila. Práce si žádala mimořádné nasazení, bohužel i delší přítomnost ve firmě, než jsem měla v plánu. Můj sen o odjezdu ve dvě hodiny se rozplynul a nabyl znovu reálných obrysů až po půl páté. Cestou jsem tak mohla pozorovat, jak slunce mizí za obzorem.

Sobota 10.3.
Hurá, konečně to voní jarem! Voní to jako naděje. Její symbol jsme mohli obdivovat na brněnské přehradě.


Neděle 11.3.
Ani druhý víkendový den jsme nemohli odolat slunečním paprskům a udělali jsme si procházku. Tentokrát po našem městě. Odpoledne pak bylo ve znamení filmů a domácí pohody.


Copak nám asi přinese další týden? Snad jen samá pozitiva, pohodu a opět příjemné jarní počasí.
Karla

Kávový dort

11. března 2018 v 17:43 Buchty a jiné sladkosti
Dnes pro vás mám trošičku složitější, zato naprosto úžasný recept na kávový dort. No uznejte, co může být lepšího ke kávě, než kávový dort? :-) Zde je doslovný přepis:


7 žloutků a 14dkg vanilkového cukru tře se půl hodiny. Pak přimíchá se k tomu z nenáhla za stálého míchání 12dkg neloupaných strouhaných mandlí a 8dkg strouhané prosáné a silnou kávou smočené žemle, na konec ze 7 bílků sníh. Těsto se vyleje do vymazané dortové formy a 1 hodinu se zvolna peče. Když dort vychládne, rozkrojí se na 2 díly, které se potřou touto nádivkou:


11dkg cukru, svaří se do husta (tzn. vařit cukru a vodu 1:1, dokud nezhouste), pak se odstaví a tře se, až vychládne, přidá se k němu koflík černé kávy, z 7dkg rozpuštěného želatínu (dala jsem 1 balení plátkové želatiny). Když se vše dobřepromíchá, přidá se k tomu hustá šlehaná pěna z půl židlika smetany a trochu prosáté vanilky. Pomazané dorty se dají na sebe a polejí se kávovou polevou nebo se zbytkem nádivky pomocí kornoutu vyzdobí.


Co vy na to? Vyzkoušíte? Vše bylo celkem rychle hotové - nádivku jsem si připravovala, zatímco korpus chládnul. Vím jistě, že tenhle dezert udělám znovu :-)


Přeji vám pohodový týden :-)
Karla

Paštika z husích jater

4. března 2018 v 9:45 Recepty naší babičky, prababičky a praprababičky
Mám za sebou opět nabitý týden, kdy jsem nestihla ani zveřejnit nové vyzkoušené recepty do této rubriky. Tak to napravím dnes. Minulý víkend jsem byla velice aktivní, až jsem sama sebe nepoznávala :-) Mimo jiné jsem připravila paštiku. Bohužel husí játra k dostání opravdu nebyly, tak jsem je nahradila kuřecími.


Doslovný přepis receptu je zde:
Játra vyšpikuj s hříbkami buď restovanýma nebo namočenýma, osol je, pak dej na cibulku na špek restovat, přidej třeba to srdce husí nebo kousek masa a žaludku. Až je hotové potluč to v moždíři vše dobře a pak přes syto přepasíruj a ještě maso, třeba vepřové naškrap jak bivtek bez blánek. Tak to maso naškrabané popaprikované zamíchej, osol a opepři. Vymaš si třeba hrnek plechový dobře a pomaš toho po dně vrstvu. Pak pološ ty játýrka na ten ostatek paštiky, aby byly přikryté. Dej péct. Jest dobré k chlebu.

Receptu jsem se držela tentokrát jen částečně. Srdce ani žaludek jsem nesehnala z žádného zvířátka, takže jsem si vystačila s kuřecími játry, anglickou slaninou, houbami a kuřecími prsy. Orestovala jsem na pánvi slaninu, játra, cibulku a houby. Vše jsem osolila, opepřila a rozmixovala (v hmoždíři jsem opravdu netloukla). Naškrábala jsem kuřecí prso, opaprikovala a přimíchala do paštiky. Tu jsem pak dala do vymazaného malého pekáčku a dala péct.


Ačkoli praprababi psala, že je jest dobré k chlebu, podávala jsem s domácími houstičkami. Recept jsem čerpala z internetu.

250g polohrubé mouky
125ml mléka
20g droždí
50g oleje
1 vejce
1 lžička cukru moučka
sůl

Postup je klasický, jak jej všichni znáte u kynutého těsta. Dle receptu jsem měla rozdělit vykynuté těsto na 15 dílů, které se následně dělí na 3, z nichž se plete houska. Mně se podařilo udělat pouze 12 dílů. Na výsledku to ale nic nemění ;-)


Abych to shrnula... paštika byla výborná, můžu doporučit. Krásně ji provoněla anglická slanina i houby. A houstičky byly taky luxusní. Poprvé se mi podařilo upéct takové bílé domácí pečivo, u kterého bych necítila v chuti droždí.

A příště si uděláme pro změnu něco sladkého :-)

Přeji krásnou slunečnou neděli.
Karla